Příběhy

„Holandští kantoři se nezaměřují na chybu, ale na to co se daří. Mají to tak zažité a funguje to,“ říká ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška po návratu z Nizozemí a popisuje další příklady dobré praxe, kterými bychom se v Česku mohli inspirovat.

Zní to skoro na každé vzdělávací konferenci či debatě: Změna ve vzdělávání není možná bez podpory veřejnosti. Jenže to, co možná stačilo minulým generacím, dnes nestačí a stačit nebude. Jak ale oslovit mainstream...

„Školy nemají potřebu vnímat děti jako partnery. Nevidí, že škola může dobře fungovat jen v případě, že se tam děti budou cítit dobře,“ říká průvodkyně Eduzměny Jitka Gabašová. Rozhovor s ní poodhaluje, jak nelehké je měnit české školní prostředí.

„Podobně jako u vás rodiče necítí potřebu změn a je velmi těžké nastartovat ke změně učitele. Z výsledků, kterých dosahujete za tak krátký čas a míry zapojenosti učitelů, je však jasné, že ochota je u vás větší,“ říká Martin Kríž ze slovenského ministerstva školství...

„Stačí začít s maličkostí, nemusí to být nic velkého, na čem byste ztratili spoustu energie,“ říká Eliška Pácaltová, která učí rodiče z Kutnohorska dívat se na vzdělávání jinak a tvořit školní komunity. Přečtěte si rozhovor o tom, jak mít lepší vztahy se školou...

Takové vlaštovky se pražským Doxem proletěly zaručeně poprvé. Dva tucty barevných papírových ptáků vyslaly z pódia do sálu děti z Kutnohorska a do záhybů jim vepsaly jasný vzkaz: děti chtějí na školách ledacos jinak...

Slovní hodnocení. Triády. Respektující výchova. Prevence syndromu vyhoření. To vše spojuje formativní přístup. Co přináší do výuky? A co si z něj můžeme odnést jako rodiče? Přečtěte si rozhovor s Ivetou Pasákovou.

Vstávali před pátou ráno, jeli autobusem, vlakem i metrem. S jediným cílem – být součástí nového spotu Eduzměny. Žáci z jedné základní školy na Kutnohorsku na jeho scénáři a celém konceptu přímo spolupracovali a to nejen jako herci.