Změňme společně,
jak u nás učíme

Řada škol, organizací i jednotlivců dělá ve vzdělávání zajímavé věci, ale zatím se je nikdo nepokusil dát dohromady, propojit a spolupracovat na tom, aby se na konkrétním území podařilo nastartovat rozvoj celého vzdělávacího systému. Mnohdy jde o izolované aktivity, my jdeme cestou zapojení a propojování všech aktérů. Naším cílem je systémová změna. Dáváme dohromady zkušenosti a dovednosti celé řady zapojených subjektů a už od začátku pracujeme s principem škálovatelnosti.

Využíváme logický a systematický pracovní postup, který se osvědčil i v byznysu. Testujeme skrze pilotní kutnohorský region, kde sbíráme zpětnou vazbu a osvědčené postupy. Naše praxí ověřené know-how a zkušenosti zároveň šíříme do dalších spolupracujících regionů.

Soustředíme se na práci se všemi cílovými skupinami (učiteli, řediteli, dětmi, zřizovateli, rodiči), protože když některou z nich vynecháme, tak to nebude fungovat jako celek. Současně usilujeme o to, aby všechny školy v daném regionu měly k dispozici to, co potřebují ke svému rozvoji.

Spolupracujeme také s veřejným sektorem. Vnímáme jeho důležitost, protože financuje a určuje směr českého školství. Zástupci veřejných institucí jsou součástí naší správní rady a aktivně se podílejí na změnách všude tam, kde je potřeba.

Stojí za námi silní zakládající a další partneři, díky jejichž důvěře můžeme být flexibilní a pružně reagovat na potřeby pilotního projektu v terénu. Nikdo zatím nenašel způsob, jak zajistit udržitelnost podobného projektu z hlediska financování. My o to usilujeme právě skrze zapojení veřejného sektoru.

Pracujeme na tvorbě modelu regionální podpory vzdělávání.  Na Kutnohorsku zkoušíme, jak podpořit rozvoj všech škol, které postupy a aktivity fungují, vyhodnocujeme jejich dopad a osvědčené nabídneme dalším regionům. To je podle nás role neziskového sektoru. Soukromé zdroje nám umožňují hledat, zkoušet i chybovat. A v pilotu nám poskytují flexibilitu, ať už finanční nebo procesní, kterou veřejný sektor nemůže nabídnout. 

Pro další šíření modelu a udržitelnost změn ale bude nutné zajistit veřejné financování, na to by žádné soukromé zdroje nestačily. Tady už počítáme se zapojením veřejného sektoru, který může nastavení systému podpořit a stabilizovat. Proto jednáme se zřizovateli škol, obcemi a kraji a hledáme vhodný způsob vícezdrojového financování regionální podpory škol.

Propojujeme soukromý, neziskový i veřejný sektor. Zástupci státní a veřejné správy přímo působí v naší správní a odborné radě. Zasedají v nich například ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal, náměstek primátora města Liberec Ivan Langer nebo Jaromír Beran, zástupce vrchního ředitele sekce vzdělávání a mládeže MŠMT. 

Považujeme za klíčové, aby se na tomto systémovém projektu podílely i veřejné instituce a mohly následně získané know-how využít. Jedině tak může být model regionální podpory vzdělávání udržitelný a šiřitelný dál. Proto zároveň aktivně hledáme cesty, jak vzájemně propojit naše aktivity a paralelně běžící projekty České školní inspekce, Národního pedagogického institutu i samotného ministerstva školství tak, abychom umocnili pozitivní dopad na školství.

Se státní správou spolupracujeme i na konzultační úrovni. Ředitel nadačního fondu Zdeněk Slejška je například členem pracovní skupiny ke střednímu článku MŠMT, účastní se setkání odborníků na vzdělávání s prezidentem republiky nebo je členem odborné diskusní platformy Národní konvent o vzdělávání, kterou zřídil současný ministr školství s cílem řešit české školství jako celek. 

Zároveň jsme spoluzakladateli platformy Partnerství pro vzdělávání 2030+, která chce přispět k naplnění Strategie vzdělávací politiky do roku 2030 ministerstva školství a usiluje o zlepšování učení dětí a snižování nerovností ve vzdělávání

Ve spolupráci s externím evaluátorem Scholou Empiricou máme od začátku pilotu nastavenou kvantitativní evaluaci, která sleduje dopady působení Eduzměny na vybrané žákovské gramotnosti. 

Vedle toho probíhá kvalitativní evaluace zaměřená na zhodnocení konkrétních aktivit Eduzměny (např. programů Řešíme společnou výzvu, Pedagogický lídr) a také na zaznamenání zkušeností, slepých uliček a dobré praxe z pohledu jednotlivých cílových skupin (např. ředitelé, učitelé, lektoři). Analyzujeme tedy jak dění v regionu a co se v něm z pohledu jednotlivých aktérů (ne)daří, tak vnitřní mechanismy Eduzměny. Kvalitativní šetření ze své podstaty dopad aktivit měřit nemůže, ale v jednotlivých analýzách pojmenováváme, co (ne)funguje a formulujeme doporučení do budoucna pro využití nejen v regionu Kutnohorsko, ale především pro využití při procesech systémové změny v dalších regionech.

Pro identifikaci dílčích úspěchů a změn na úrovni škol využíváme dvou datových zdrojů.
Jednak naši průvodci podporující rozvoj škol píší deníky, kde podrobně zaznamenávají všechno zásadní, co se na školách děje včetně intervencí a jejich vyznění a dopadu. Druhým zdrojem jsou pro nás hloubkové nebo skupinové rozhovory s klíčovými aktéry (řediteli, učiteli, našimi koordinátory cílových skupin, lektory a účastníky programů),  kde  ze svého pohledu hodnotí průběh, (ne)úspěchy a dopady konkrétních aktivit. Z těchto dat vznikají souhrnné analýzy a doporučení, se kterými pracují vedení nadačního fondu, koordinátoři cílových skupin i lidé přímo v terénu.

Díky aplikování metody triangulace, tedy ověřování jednotlivých výstupů z více zdrojů, můžeme naše závěry považovat za objektivní. Nadační fond Eduzměna pak díky průběžné evaluaci naplňuje principy učící se organizace.

Na konci budeme mít k dispozici tzv. model regionální podpory vzdělávání, tedy soubor aktivit, nástrojů, opatření a principů, které budou ověřeny praxí, důkladně vyzkoušené a vyhodnocené. Základní podmínkou pilotního projektu je přenositelnost dobré praxe a získaných zkušeností, a tak tento model následně nabídneme veřejnému sektoru. Naší ambicí je, aby do roku 2030 došlo k implementaci modelu regionální podpory vzdělávání na 20 % území České republiky. Podle inovační křivky je to právě onen bod zlomu, kdy se inovace trvale uchytí a stává se středním proudem.

Úspěch Eduzměny můžeme posuzovat hned v několika rovinách. Jednak jde o to, aby se podařilo nastavit takovou podporu školám v území, že dojde k jejich reálnému odbřemenění, tedy odlehčení nadměrné administrativní a provozní zátěže. Zároveň je třeba, aby se posunuly profesní dovednosti učitelů a nastavila se efektivní mezioborová spolupráce. Dále je nezbytné, aby byl vytvořený model udržitelný a mohl pokračovat i po skončení naší pilotáže v celé své šíři. Tady je nesmírně důležitá otázka financování. A konečně, aby to celé vedlo ke zlepšení učení dětí a všechny dostaly stejnou šanci se kvalitně vzdělávat.

Školy jsou zavalené byrokracií a my se jim snažíme vytvořit podpůrnou infrastrukturu, která jim zajistí odbřemenění (tedy odlehčení přílišné administrativní a provozní zátěže) a dostatečnou kapacitu pro řešení vzdělávání dětí s nějakým typem znevýhodnění, nebo naopak s nadáním. Prostřednictvím regionálních průvodců školy motivujeme k vytvoření vlastního rozvojového plánu, který by je měl přiblížit modelu učící se organizace.

Ředitelům Eduzměna ukazuje, jak vytvářet vizi, pro kterou zvládnou získat ostatní, a jak tvořit bezpečný prostor pro učení. Zároveň jim nabízíme podporu v pedagogickém leadershipu – možnost účastnit se dlouhodobého kurzu s využitím doprovodu mentora nebo propojení a sdílení know-how s dalšími řediteli v regionu.

Učitele Eduzměna učí vyváženě rozvíjet žáky, vyhodnocovat dopady učení dětí opřené o důkazy a také připravovat a reflektovat výuku společně s kolegy. Právě k tomu slouží metodická centra postavená na kolegiální podpoře a sdílení dobré praxe.

Pro nás jsou v tomto ohledu zajímavé zahraniční projekty, které podobně jako ten náš pracují se sdíleným dopadem a staví na součinnosti více organizací s cílem dosáhnout celosystémové nebo společenské změny. V sousedním Německu jde například o projekt RuhrFutur, který řeší kvalitu vzdělávání a rovný přístup všech dětí ke kvalitnímu vzdělávání v hustě obydleném regionu Porúří v Severním Porýní-Vestfálsku. 

Identický projekt k pilotu Eduzměny jsme však v zahraničí nenašli, pravděpodobně i kvůli různorodosti vzdělávacích systémů. Inspirujeme se však tam, kde pracují s tzv. středními články podpory vzdělávání, které do českého kontextu přinášíme v rámci pilotu na Kutnohorsku. Z tohoto pohledu je zajímavý nizozemský model, kde skupiny škol mají nad sebou tzv. school boards, které podporují právě odbřemenění škol. Díky tomu mají ředitelé možnost věnovat se čistě pedagogické podpoře učitelů. A to bychom rádi kolegům z Kutnohorska při plánované cestě do Nizozemska ukázali.

Na podzim 2023 jsme se spolu s dalšími organizacemi zúčastnili studijní cesty do Estonska a Finska, tedy zemí, kterým se daří dosahovat lepších vzdělávacích výsledků a wellbeingu dětí, než je tomu v České republice. O získané podněty z místních škol a od odborných organizací jsme se podělili s kolegy i s veřejností. 

Model regionální podpory vzdělávání budujeme v regionech tak, aby byl co nejvíce nezávislý na politice. Přesto jsou zřizovatelé velmi důležitou součástí práce. I proto se snažíme vtáhnout do práce zastupitele napříč politickým spektrem, aby se vzdělávání stalo prioritou každého uskupení. Zároveň náš model stavíme na partnerství, které spojuje jak zástupce zřizovatelů, odbornou veřejnost, ale i rodiče. Díky tomu se vytváří společný konsensus na regionálních prioritách vzdělávání, které mají šanci přestát případné změny na úrovni komunální politiky.