„Ředitel školy je takový osamělý kapitán. A tady vidíme, že těch kapitánů je víc a řeší stejné problémy,“ říká s lehkým úsměvem ředitelka základní školy v Církvicích na Kutnohorsku Ludmila Hrušková, která přijela na druhé „živé“ setkání ředitelů zdejších škol, které pořádá Eduzměna v prostorách Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře. Na setkání přijelo bezmála třicet ředitelů mateřských, základních a středních škol. Ti si tak mohou pravidelně vyměňovat zkušenosti, navázat osobní kontakty a získat podporu pro sebe a své školy.
Ředitelé dostávají na úvod témata a mají si vybrat to, které je nejvíce trápí: Jak získat peníze pro školu, Wellbeing, Psychický stav dětí po návratu do škol, Komunikace s rodiči a další. Během pár minut je jasno – největší zájem je o téma financí. „Není se čemu divit, bez peněz se dobrá škola dělat nedá,“ říká s lehkým povzdechem Iva Stará, ředitelka Základní školy ve Zruči nad Sázavou. Ředitelé si pak vyměňují zkušenosti se získáváním peněz z grantů, někteří radí sehnat si administrátory projektů, kteří prý ušetří čas, další ředitelka přichází s dobrou zkušeností s pronájmem tělocvičen. Jedna z ředitelek si povzdechne, že strávila týden s administrací dotace na školní altán, další přichází s nápadem „hlídat si“ absolventy škol a ty následně žádat o sponzorský dar. Celkově debata odráží stav v českém školství – ředitelé jsou zavalení administrativní prací a neustále řeší otázku peněz.
Podstatně nižší účast je nad tématem psychiky dětí po návratu do škol. I tady se rozkrývá zásadní problém, který musí ředitelé řešit: není dostatek školních psychologů a psychiatrů a dostat se do ordinace je běh na dlouhou trať. Kutnohorské školy mají ovšem poměrně štěstí, už brzy začnou v regionu působit odborníci z mobilního Týmu duševního zdraví, který bude ve Zruči n. Sázavou a v Kutné Hoře.
Nechce spolupracovat. Co mám dělat?
Co by měl ale řešit pedagogický lídr? A jak se vlastně pozná, jestli je úspěšný? Jana Stejskalová, mentorka a lektorka, která s podporou Eduzměny, společně s kolegy, setkání vede, upozorňuje na čtyři základní oblasti: lídr vede školu postavenou na hodnotách a vizi, vede pedagogický proces, vede tým a také sám sebe cestou profesního rozvoje. Proto se ředitelé rozdělují do skupin podle jednotlivých témat a začínají přemýšlet, co pro ně dané téma znamená.
Vést nadšené pedagogy, na to nemusíte být lídři, ale hledat, co potřebují lidé, kteří se nechtějí připojit, to je úplně stejná výzva jako ve třídě.
Skupina, která řeší vedení týmu je nejpočetnější. Ukazuje se, že každý ředitel má v týmu někoho, kdo nechce spolupracovat, odmítá se zapojit a případně sabotuje společnou práci. Padají různé návrhy, od rozloučení se s takovým člověkem, až po motivování nějakým zadaným úkolem. Jana Stejskalová přináší do diskuse nový pohled: „S oblibou říkám, že vést nadšené pedagogy, na to nemusíte být lídři, ale hledat, co potřebují lidé, kteří se nechtějí připojit, to je úplně stejná výzva jako ve třídě. Když pracujeme s dětmi, je pro nás snadné přijmout, že mají různé potřeby, ale s dospělými je to stejné. Postup podpory je také různý. A když takový postup najdeme, tak se z nás stávají pedagogičtí mistři.“
Mít učitele na jedné lodi se ukazuje jako důležité. Pak mohou sdílet společné hodnoty a naplňovat vizi, která je čitelná nejen směrem dovnitř, ale i ven k rodičům. Jak pracovat s učiteli, kteří se nechtějí zapojit a jakou podporu jim nabídnout, bude tématem dalších setkání ředitelů, která se s podporou Eduzměny chystají v příštím školním roce.
Ředitel potřebuje plán
Skupina, která řešila vedení pedagogického procesu, se pak shodla na tom, že ředitel potřebuje mít plán rozvoje školy, aby se měl o co opřít. „Hodně jsme mluvili o tom, jak je důležité cílené sdílení pedagogů. Ne se jen potkávat ve sborovně, ale že je opravdu důležité, stanovit si nějaké téma a přimět pedagogy ke sdílení. A vyvstala nám i potřeba sdílet mezi dalšími školami, aby se mohli vzájemně motivovat a spolupracovat,“ říká Ludmila Hrušková ze ZŠ Církvice. (Rozhovor s ní si můžete přečíst zde.)
Když se ptáme na zpětnou vazbu, ptejme se i na ty dobré věci. Máme tendence se ptát jen na nedostatky.
Další skupinka má téma profesního rozvoje. Andrea Melechová Ruthová sdílí svou zkušenost se vzdělávacím programem Ředitel naživo, který pomáhá vedení, jak prakticky posunout školu. „Mohu to jen doporučit. Obrovská výhoda je, že se programu účastníme i se zástupkyní a společně trávíme čas, který bychom spolu normálně netrávily,“ říká. Zamýšlí se také nad zpětnou vazbou a kde si jako ředitelka o ni může říct. Jana Stejskalová z Eduzměny přináší tip: „Když se ptáme na zpětnou vazbu, ptejme se i na ty dobré věci. Máme tendence se ptát jen na nedostatky. Posilujeme, co se daří u kolegů i u rodičů. Ptejme se jich: ‚Co si myslíte, že se v naší škole za poslední dobu podařilo?‘“
Je zřejmé, že pro řadu ředitelek a ředitelů je možnost zastavení se a sdílení velkým přínosem a příležitostí uvědomit si, co se daří a co ne. „Nasávám vše jako houba, taková setkání jsou pro mě důležitá, protože se utvrdím v tom, co dělám dobře. A když něco dobře nedělám, tak se mohu zeptat nebo požádat o pomoc,“ říká na konci dne ředitelka Mateřské školky v Církvicích Laďka Dymáková.
Zajímá Vás, kam se ředitelé posunuli za rok společné práce? Už brzy přineseme rozhovor s mentorkou a lektorkou Janou Stejskalovou.
Martina Kopecká
