Slovní hodnocení, sumativní hodnocení, formativní přístup – pojmů je řada a není divu, že se často lidem pletou. A protože bychom rádi inspirovali čtenáře k tomu, aby si o formativním přístupu zjistili víc, poprosili jsme lektora, mentora a průvodce na školách Zdeňka Dlabolu z naší partnerské organizace JOB – spolek pro inovace, aby s námi sdílel své porozumění těmto pojmům.
Na rozhovor se můžete podívat také v tomto videu:
S jakými výzvami a očekáváními se v souvislosti s formativním přístupem setkáváš?
Když přijedu do školy, která si objednala seminář na téma formativní hodnocení, je zde někdy očekávání, že si vysvětlíme, jak dělat slovní hodnocení. Jak nahradit známky nějakým slovním vyjádřením, popisem toho, co žák dokázal a kam se vůči cílům posunul. Což rozhodně není synonymum k pojmu formativní hodnocení.
Když bychom to brali tak, že v každém pololetí žákovi místo známek v souhrnu popíšeme, jak se mu dařilo, co dělal, jakého výsledku dosáhl, tak jde o slovní hodnocení, které je ale sumativní. Stále v sobě (většinou) nezahrnuje a ani vlastně nemůže obsahovat průběžnou zpětnou vazbu a aktuální popis procesu učení v konkrétní učební situaci. Většinově něco říká o výsledku. Jde o jednorázovou zprávu, která se žákovi předá, nijak zvlášť se s ní průběžně nepracuje. Obsahuje obvykle některé vybrané aspekty žákova výkonu, výslednou zpětnou vazbu a zhodnocení. Formativní hodnocení je naopak využíváno průběžně k monitorování pokroku a přizpůsobování výuky, zatímco sumativní hodnocení je určeno k určení konečného hodnocení práce žáka na závěr určitého období.
My sumativní hodnocení zřejmě z různých důvodů potřebujeme a je asi v pořádku, že ho máme, rozhodně se ho v tuto chvíli nemusíme nutně zbavit. Přináší souhrnné a zjednodušené informace (v případě známek hodně zjednodušené) a v určité fázi učení může být dobré.
A bude lepší, když sumativní zpětná vazba bude daná slovně, než vyjádřena jenom nějakým číslem, písmenkem nebo obrázkem. Někdo třeba tvrdí, že „dělá“ formativní hodnocení, protože používá smajlíky. Smajlík ale může být jen převlečená známka.
Formativní hodnocení je využíváno průběžně k monitorování pokroku a přizpůsobování výuky, zatímco sumativní hodnocení je určeno k určení konečného hodnocení práce žáka na závěr určitého období.
I se smajlíky se dá pracovat jinak. Můžeme mít různě barevné smajlíky pro naši chuť se učit, pro naše úsilí, které jsme věnovali dnešnímu učení, pro označení emocí, které naše učení provází, pro zvědomění toho, do jaké míry jsme dosáhli cílů, nebo kritérií úspěchu apod. Pokud pro každou část budeme mít barevně jiného smajlíka, jako jiný pohled na to, co sledujeme při učení, tak je možné, že tito smajlíci budou mít formativní funkci. Například za předpokladu, že s nimi budeme pracovat průběžně, dlouhodobě, a třeba tak, že se takové smajlíkové škály stanou pro učitele i žáky podkladem pro diskusi, příležitostí pro reflexi společné zkušenosti a vodítky pro zlepšení.
Jak tedy poznáme, že k učení opravdu přistupujeme formativně?
To je pro mě náročné vysvětlit nějak obecně. Může to vypadat například tak, že si už od začátku klademe (učitel společně s žáky) otázky: proč se „to“ učíme, jak to uděláme, abychom se „to“ naučili co nejlépe, jak poznáme, že jsme se to naučili, jak na to půjdeme teď a také, kde vůči cílům učení jsme právě teď, na čem jsme to poznali, jak se nám daří překonávat překážky, co nám na cestě pomáhá apod. A zpětnou vazbu, kterou dáváme, nebo získáváme, nemáme proto, abychom si řekli, že takhle to je a nedá se s tím nic dělat. Ale proto, že tato vzájemná zpětná vazba nám má přinést nějaké informace a vodítka, jak máme postupovat dál, abychom byli efektivnější.
Užitečná zpětná vazba se pozná například i podle toho, že se neptá jen učitel, ale také žáci se ptají učitele i mezi sebou navzájem. Společně můžeme přicházet na to, jak to zařídit, aby naše učení fungovalo ještě o kousek lépe, než funguje dnes.
Zpětnou vazbu, kterou dáváme, nebo získáváme, nemáme proto, abychom si řekli, že takhle to je a nedá se s tím nic dělat. Ale proto, že tato vzájemná zpětná vazba nám má přinést nějaké informace a vodítka, jak máme postupovat dál, abychom byli efektivnější.
Dám příklad, byl jsem na učilišti, kde učitelé řešili, že jejich žáci nevěří ve svou schopnost se učit. Shodli jsme se na tom, že ve chvíli, kdy máme ve třídě studenty, kteří sami nevěří, že mohou být v učení úspěšní, tak můžeme říkat stokrát: „Tak se to nauč. Uč se lépe. Uč se víc.“ Ale když ten člověk sám nevěří, že to může dobře dopadnout, tak se vlastně není možné divit, že se do toho nepouští.
A tak jsme začali hledat způsoby, jak těmto studentům dodat odvahu. Na konkrétních situacích, kdy mohou zažít úspěch. Zažít, že jejich hlava není ztracená, že můžou se svou pamětí něco dělat. To mi přišlo hodně užitečné.
Vyzkoušeli jsme například: gradované úlohy, práci s různě náročnými texty a úkoly, dobrovolné domácí úkoly, společné plánování postupu učení, propustky, rozvíjeli jsme růstové myšlení a bavili se s nimi o tom, co to znamená mít růstové, nebo fixní myšlení a proč to může být důležité, hledali jsme takové způsoby práce s chybou, které se zaměřovaly na příčiny chyb, a také na posun, který již studenti udělali apod. Možná se nám nepovedlo přeprat tohoto obra školního neúspěchu se všemi studenty, ale rozhodně to stálo za to!
Zdeněk Dlabola je lektor, mentor, průvodce škol, konzultant a ředitel Sekce vzdělávání ve školství v organizaci JOB – spolek pro inovace. Působil jako učitel a ředitel ZŠ. Podílel se na vzniku a realizaci dlouhodobých vzdělávacích projektů pro celé pedagogické týmy a na vytváření metodik a e-learningových kurzů pro učitele základních a středních škol. Dlouhodobě se věnuje se svými kolegy v týmu tématům zavádění inovací do výuky – metodám aktivního učení, čtenářství a tvůrčímu psaní, formativnímu hodnocení, třídnímu managementu, plánování výuky, projektovému vyučování, reflexi pedagogické práce, mentoringu, kolegiální podpoře apod. Společně s kolegy z týmu průvodců Ředitel naživo obsahově vyvíjí a zajišťuje program dvouletého výcviku pro vedení škol a v Eduzměně má obsahově na starosti program Otevíráme dveře kolegiální podpoře aneb Hledáme pedagogy-lídry.