Proč jsou dobří učitelé tou nejlepší investicí? Jak kvalitní vzdělávání přispívá k růstu HDP a k lepšímu životu? A jak s tím vším pracuje Eduzměna ve svém modelu regionální podpory vzdělávání? To jsou otázky, které jsme probírali na nedávné akci s našimi dárci. Hlavním hostem byl ekonom Daniel Münich, výkonný ředitel Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA při CERGE-EI a člen Národní ekonomické rady vlády.
„Sešli se tady lidé, kteří chtějí nějakým způsobem pomoci zvýšit kvalitu vzdělávání v České republice. Bavili jsme se hodně kriticky o tom, co všechno by mohlo fungovat líp. Ale já to vidím optimisticky. Shodli jsme se na tom, že se posouvá povědomí veřejnosti o problémech jako je fragmentovanost obcí nebo nízká informovanost zřizovatelů, že už to nezajímá jen odborníky, ale i rodiče," popisuje setkání Daniel Münich, který vystoupil s prezentací, kde zaznělo mnoho zajímavých čísel a postřehů.
Münich upozornil, že dopady reformy vzdělávání se zásadním způsobem projeví v růstu HDP, ale až za několik desítek let, což ilustroval na křivce grafu, který končil rokem 2100. Nemůžeme změny chtít hned a za každou cenu, je potřeba být trpěliví, ale rozhodně to neznamená na ně rezignovat. „Ten systém je strašně důležitý, není to jen o penězích, které do školství nalijete. Když zmáčknete ten správný knoflík a správně to nakombinujete, tak můžete uvolnit obrovskou mentální a intelektuální energii. A nejdřív je potřeba začít pracovat s učiteli,“ dodává v prezentaci.
Není to jen o penězích, které do školství nalijete. Když zmáčknete ten správný knoflík a správně to nakombinujete, tak můžete uvolnit obrovskou mentální a intelektuální energii.
Z mezinárodního srovnání PISA vyplývá, že čeští žáci si poměrně dobře vedou v kognitivních dovednostech, hůře jsou na tom v dovednostech nekognitivních, socioemočních. Sem spadá vytrvalost, zvídavost, spolupráce, empatie, asertivita nebo odolnost vůči stresu. Jenže podle Münicha právě tyto schopnosti člověk potřebuje k úspěšnému životu, dalšímu rozvoji a práci na sobě. „Jak mají ti mladí, když pak přijdou do firmy, anebo jinam, pokračovat ve vzdělávání, když nejsou zvídaví? Musíme přemýšlet, jak to zařídit, aby se ve školách kladl větší důraz i na tyto dovednosti. Mám pocit, že se často soustředíme na testy, známky, tedy kognitivní věci, a s těmi nekognitivními si nikdo neví pořádně rady.“
Zajímavá čísla z výzkumů do kontextu zasadil ředitel Eduzměny Zdeněk Slejška. Zaznělo například, že rozdíl mezi celoživotním budoucím příjmem žáka, který měl na základní škole nekvalitního učitele, a žáka, kterým měl štěstí na učitele dobrého, je zhruba tři sta až sedm set tisíc korun za jeden jediný rok výuky (jedná se o výpočet ekonoma Jana Libicha, který pro české prostředí adaptoval metodologii profesora Erica Hanusheka ze Stanfordské univerzity).
„Za tu dobu, co působíme na Kutnohorsku, jsme ze sedmi set učitelů, kteří v regionu působí, velmi intenzivně spolupracovali s 230. A o nich dokážeme říct, že posunuli svoji kvalitu vzdělávání tím směrem, že mohou ovlivnit v budoucnosti příjmy svých žáků,“ vysvětluje Zdeněk Slejška.
Zkušenost Eduzměny ukazuje, že učitel za sebou potřebuje mít kvalitního ředitele. Ze školy, kde není dobré vedení, dobrý učitel dříve nebo později odejde. Pokud ředitel za zády nemá kvalitního zřizovatele, stane se totéž: odchází, protože narazí na neznalost a nekompetentnost. A zřizovatelé zase velmi dobře slyší rodičovskou veřejnost. „Pro mě dnešní setkání bylo potvrzením toho, že i ty ekonomické věci nakonec skončí u toho, že je zapotřebí proměňovat celý vzdělávací systém a že je to strašně moc o osvětě klíčových lidí, a to jsou starostové a rodiče, protože oni dělají nějakou objednávku a zároveň můžou tlačit ten systém někam dál,“ dodává Zdeněk Slejška.
