Dvě stě padesát let staré jírovce. Sochy lesních žínek od sochaře Pavla Purkrábka. Řady a řady muškátů, barokní holubník a všude kolem zelené kopce. Letošní letní škola Eduzměny/CPV zamířila do vísky Ostrov nedaleko Zruče nad Sázavou. A krásné místo podpořilo uvolněnou atmosféru, která byla obzvlášť potřeba. Tématem třídenního setkání totiž byla reflexe.
První letní škola Eduzměny se zaměřila na individualizaci ve výuce, ta loňská kladla důraz na budování vztahů a dobrého klimatu ve třídě a letos bylo mottem „Od intuice k vědomé reflexi“.
Konečná fáze učení
„Ukázali jsme si, jak reflexe v učení dětí funguje, jak ji využít při plánování profesního rozvoje a jaké vybírat nástroje, které to podpoří,“ shrnuje regionální průvodkyně CPV Kateřina Adami, která účastníky reflexí provedla spolu s kolegy Vítkem Jezberou, Pavlou Seidlerovou, Miroslavou Vagenknechtovou, Kateřinou Záhubskou a Janou Zajíčkovou.
Reflexí se tu rozumí konečná fáze učení – tedy moment, kdy si člověk zkusí svými slovy zformulovat myšlenky, názory a prožitky, které dřív neměl nebo v nich neměl jasno. Pomáhá zpracovat zážitek a převést ho do kroků v budoucnu.
„Uvědomila jsem si, že u nás ve školce reflexi vlastně neděláme. A že bychom měli,“ řekla jedna z účastnic. Bez reflexe totiž klesá šance, že to, co se člověk naučí, se do jeho dalšího jednání nějak promítne.
Uvědomila jsem si, že u nás ve školce reflexi vlastně neděláme. A že bychom měli.
Jak na to, si mohli účastníci zažít na vlastní kůži v dlouhé řadě aktivit. Seznámili se například s reflexí pomocí balančního kruhu, reflektivní postupky nebo ALACT modelu. Zjistili, jak důležité je mít na reflexi podobně naladěného parťáka a mít možnost čerpat z podpory kolegů. Mohli si také vyzkoušet názorné pomůcky, které mnohdy reflexi usnadní – Dixit karty, pestrobarevné knoflíky (dá se z nich stavět třeba cesta, reflektivní slova může vyvolat i jejich barva nebo tvar), inspirační karty Cesta k sobě nebo náladové karty Andrey Harrn.
V průběhu celé letní školy měli účastníci také možnost absolvovat podpůrný rozhovor s psychoterapeutkami. A večer mohli kromě volné zábavy využít i lekci jógy nebo arteterapie.
Jak na to
A s čím účastníci odjížděli? „S reflexí s dětmi pracujeme,“ říká Tereza Vilimovská z MŠ Kácov. Letní škola ji prý ale pobídla k tomu zavést ji jako vědomou aktivitu mezi kolegy. „My si sdělujeme různé postřehy a dojmy třeba u kávy, ale to není reflexe, aby šla do hloubky, musíme ji dělat vědomě,“ plánuje.
Lenku Cihlářovou z MŠ Tupadly zase zaujala metoda využívající k reflexi provázek. „Může se položit na stůl a nabrat různé zákruty, může se na něm udělat uzlík, může se zašmodrchat a pak zase, třeba rozhovorem, rozmotat,“ popisuje, jak může tato hmatatelná pomůcka pomoci o některých věcech mluvit nebo přemýšlet.
Jana Pekařová, zástupkyně ředitele ze ZŠ Turnov, si prý kromě samotného programu cenila hlavně diskusí s ostatními účastníky. Sdílelo se třeba, jak kdo reflexi zapojuje do rodičovských schůzek, kdo jak dělá triády, jaké postupy kdo používá k rozdělování dětí do skupin nebo jaké má kdo zkušenosti s formativním hodnocením.
Alena Hašková ze ZŠ Kamenná stezka se prý těší na to, že se bude snažit důsledně hlídat čas. „Aby mi na konci hodiny zbylo dost času na reflexi,“ směje se. Plánuje také pravidelně čerpat inspiraci v odborné knihovně.
„Domů si vezu utvrzení, že pracovat s reflexí systematicky je možné, že jdu správnou cestou,“ ohlíží se Vlasta Lišková, zástupkyně ředitele ZŠ Hostivice. „A vezu si i několik konkrétních pomůcek, třeba návod, jak si mohu sama vyrobit emoční karty,“ dodává.
Domů si vezu utvrzení, že pracovat s reflexí systematicky je možné, že jdu správnou cestou.
Pavla Seidlerová závěrem doporučila reflexi upevnit tím, že nabídnou kolegům třeba práci v tandemu nebo že spolu projdou reflektivní postupkou.
Tři dny mezi starodávnými jírovci a překrásnými květinami rychle utekly. Se semínky, která se tu zasela, se ale určitě ještě setkáme.
