Mami, umřu? A ty, kdy umřeš? Proč je babička mrtvá? Otázkám spojeným se smrtí dřív nebo později čelí každý rodič. A svojí bezprostředností nás děti dokážou slušně zaskočit. Ať už na téma narazíme náhodou, třeba v souvislosti s „Dušičkami“, nebo v mnohem osobnějším kontextu: úmrtím domácího mazlíčka či blízké osoby. Je to téma, které málokdo dobrovolně vytáhne. Smrt nás zneklidňuje, vyvolává v nás strach. Víme ale, jak se zachovat a co říct, až to bude potřeba?
Polovina rodičů se tématu obává
80 % rodičů má pocit, že o umírání a smrti by se mělo ve společnosti komunikovat otevřeněji, než je tomu dnes. Víc než třetina (35 %) ale nechce, aby se otázka konce života stala součástí výuky. Chtěli by o tom s dětmi mluvit sami. Jenže jen 17 % z nich to zatím udělalo a polovina má z takového rozhovoru obavy. Vyplývá to z reprezentativního výzkumu, který pro organizaci Cesta domů vypracovala agentura STEM/MARK za podpory nadačního fondu Abakus. 1036 učitelů a 1008 rodičů z celé ČR v něm vyjádřilo své názory, jestli, proč a jak mluvit s dětmi o smrti a umírání ve škole.
Smrt a umírání jako součást výuky
Podobně jsou na tom i učitelé, i když víc než polovina se už během své praxe se smrtí žáka setkala. Jen 5 % z nich se ale cítí být plně připraveno takovou situaci ve třídě řešit. Stejně tak jen minimum (8 %) škol téma smrti ve výuce nějak řeší. Školy nemají stanovený doporučený postup a učitelé většinou nevědí, kde v případě potřeby čerpat informace nebo podporu. 72 % kantorů se shoduje, že jde o důležité téma, které by se mělo objevit v rámci výuky.
Mluvit o smrti dá dětem to, že aspoň trochu přistoupí na myšlenku, že konec života existuje, že je to realita a že se s tím budou setkávat. Mělo by se o tom mluvit, aby byly odolnější a připravené. – názor z výzkumu
Kde čerpat inspiraci?
Cesta domů představila i podpůrné materiály věnované těmto otázkám, včetně nové publikace Slon u tabule – příručky s radami a tipy pro všechny, kdo chtějí s dětmi nelehké téma umírání, smrti a zármutku otevírat. Pomoci může i těm, kteří se obávají, aby přílišnou otevřeností dětem neublížili. Organizace připravila i několik vzorových vyučovacích hodin pro ty, kteří s dětmi a mladými lidmi pracují a nechtějí nechat důležité otázky viset ve vzduchu.
Jednou v šesté třídě nám umřel kluk, který byl hodně nemocný a nezvládl to. Když pak umřel, tak děcka si vytvořila ve třídě takové vzpomínkové místo, dala si tam fotky, zapálila svíčku a měla to tam hrozně dlouho – do konce školního roku. – názor z výzkumu
Vzít děti na pohřeb?
V publikaci najdete třeba odpovědi na otázky, jestli děti brát na pohřeb či na hřbitov, co pomůže strach ze smrti překonat, nebo jestli dětem rozpravou o smrti náhodou nekazíme dětství. Autorky radí, co dělat, když zemře spolužák, nebo pedagog a věnují se také tématu truchlení před dětmi, nebo otázkám vnímání smrti a odchodu blízké osoby pohledem těch nejmenších.
