.jpg)
Víc než dva roky koordinovala Eduzměna spolupráci dárců v oblasti vzdělávání ukrajinských uprchlíků. Donorům přinášela cenné informace a sehrávala důležitou roli prostředníka. Za pomoc se začleňováním ukrajinských dětí nejen do školního prostředí získala na jaře loňského roku Cenu Nadace České spořitelny. Projekt letos skončil a my jsme se na detaily zeptali koordinátorky Ivany Šenitkové.
Co vedlo k ukončení koordinačních aktivit Eduzměny?
Důvod je jednoduchý. Nadace, které podporovaly naši skupinu, zastavily financování, protože vnímaly, že tyto aktivity v rámci vzdělávání by už měly být součástí systému, tedy že se o ně má starat stát, ideálně ministerstvo školství. V uplynulých dvou letech pomáhaly různými mimořádnými granty zřízenými právě na podporu integrace, nyní se vracejí ke svým původním strategiím. Část koordinačních aktivit je teď pod Úřadem vlády v rámci Oddělení adaptace a integrace. Týká se to však pouze neziskového sektoru a ministerstev. K dispozici je samozřejmě výrazně méně finančních prostředků než v prvních dvou letech. I přes významnou pomoc ze strany organizací OSN, v oblasti vzdělávání hlavně Kanceláře UNICEF pro podporu řešení uprchlické situace v ČR, nemá stát dostatek peněz na financování všech potřebných aktivit.
Podařilo se nám dát dohromady nadace a další organizace z neziskového, soukromého i veřejného sektoru, propojit je a poskytnout jim informace, na která témata je v oblasti integrace potřeba se zaměřit.
Jakých konkrétně? V čem je potřeba ukrajinským dětem pomoci v začleňování do českého vzdělávacího systému?
Potřebují mimo jiné hlavně psychosociální podporu a pomoc s jazykem. Pro učitele jsou velmi důležití ukrajinští asistenti ve třídách a obecně pomoc s heterogenním kolektivem. Nutno dodat, že často narážíme na systémové mezery, které tu byly dávno předtím, než přišli uprchlíci z Ukrajiny. Příchod tisíců lidí jen tyto problémy zvýraznil. Například nedostatečné kapacity ve školách a školkách ve velkých městech jsou dlouhodobé a stát nebyl schopen je doteď vyřešit. Nebo inkluze, to je také mnohem širší problém, který má mnoho perspektiv. V neposlední řadě psychosociální podpora: duševní zdraví dětí je nyní velkým tématem nejen v souvislosti s dětmi z Ukrajiny. A důležitá je také změna myšlení obecně, toho, jak se my jako většinová společnost na uprchlíky díváme. Měli bychom se učit žít spolu v harmonii, respektovat se a spolupracovat. Vidět, že se navzájem můžeme obohatit. A to je něco, co bychom měli učit i děti ve školách. Myslím, že tady je velký potenciál, který by nám mohl pomoci posunout se jako společnost.
Můžeš tento projekt zhodnotit, co přinesl, co se povedlo?
Podařilo se nám dát dohromady nadace a další organizace z neziskového, soukromého i veřejného sektoru, propojit je a poskytnout jim informace, na která témata je v oblasti integrace potřeba se zaměřit. Hledali jsme i za pomoci dat výzkumných agentur jako PAQ Research nebo STEM bílá místa, která stát v danou chvíli nebyl schopen rychle a flexibilně řešit. Díky tomu šly peníze tam, kde byly potřeba.
Zároveň se vám povedlo realizovat i některá systémová řešení...
Ano, velkou radost mám z projektu Darujeme kroužky dětem. Společně s několika nadacemi jsme přišli s myšlenkou voucherového systému, který podporuje volnočasové aktivity dětí ze znevýhodněného prostředí: nejen ukrajinských, ale i českých. Rodiny získávají příspěvek až 1500 korun na jedno dítě. Během dvou let se podařilo podpořit přes osm a půl tisíce dětí, mezi které se rozdělilo více než 15 milionů korun. Projekt má nyní pod sebou Česká rada dětí a mládeže.
Ještě bych zmínila iniciativu kanceláře UNICEF pro podporu řešení uprchlické situace v České republice „Cesty“, do které jsme se zapojili. Cílem je propojit mladé uprchlíky z Ukrajiny s takovými pracovními příležitostmi, které jim umožní zároveň pokračovat ve vzdělávání a rozvíjet své praktické dovednosti. Loni jsme také spoluorganizovali akci Ashoka „Česko na cestě: být dobrým místem k životu i migrantům“. Šlo o setkání organizací a jednotlivců, kteří pomáhají právě s integrací ukrajinských uprchlíků. Navazovalo na mapování changemakerů v oblasti migrace v šesti zemích a vydání zprávy „Chopme se iniciativy“.
Jaké aktivity budou navazovat?
Stále zůstáváme v kontaktu s veřejnými institucemi, abychom věděli, co se děje, a mohli tyto informace přenášet do regionů. Díky Nadaci České spořitelny rozjíždí Centrum podpory vzdělávání Kutnohorsko projekt podpůrné sítě pro Ukrajince. Pomáhá ukrajinským dětem zvládat školu, rodičům se zorientovat a učitelům odlehčuje. K dispozici je ukrajinská psycholožka a sociální pracovnice, na které je možné se přímo obrátit. Na mezinárodní úrovni jsme součástí Ashoka Akcelerátoru Hello Europe, kde se zamýšlíme nad tím, jak se dá systémově posunout celé téma migrace. Zapojených je 15 lidí z různých zemí s cílem podpořit potenciál těch, kteří přicházejí odjinud. A neztrácíme ani kontakty s dárci, kterým se teď snažíme zprostředkovat širší témata, co se týče vzdělávání. V lednu nás čeká téma rodiče a škola.
Co projekt přinesl tobě osobně?
Spoustu nových zkušeností, inspirativní setkání se zajímavými lidmi, kterým jde o společnou věc. A taky cítím, že jsem se posunula osobnostně: ještě víc jsem si uvědomila, jak důležité je respektovat jinakost, pomáhat potřebným a podporovat ty, kteří nemají takové štěstí jako my.