Učitelům chybí větší uznání ze strany rodičů i širší veřejnosti. Řada z nich pociťuje zahlcenost úkoly a prací, je unavená a často na hranici vyhoření. Vyplývá to z odpovědí 512 pedagogů zapojených do loňského průzkumu. Odborníci z Eduzměny se v něm ptali na potřeby učitelů z 52 mateřských, základních a středních škol na Kutnohorsku. Tam předloni Eduzměna spustila pilotní projekt s cílem změnit výuku k lepšímu. Celkem se tzv. mapování potřeb zúčastnilo víc než 90 % škol v celém regionu.
Polovina rodičů bere mateřskou školu jen jako hlídání dětí.
„Děláme moc aktivit a pak máme málo času na učení.“ „Jak dostat rodiče do školy, aby vnímali školu jako partnera?“ „Polovina rodičů bere mateřskou školu jen jako hlídání dětí.“ I tyto věty v průzkumu zaznívaly. Odborníci z Eduzměny následně analyzovali témata, která se napříč školami objevovala nejčastěji. Cílem je zmapovat situaci v celém regionu a pojmenovat problémy, které je možné společně řešit. Eduzměna chce podpořit to, co na školách funguje a to, v čem je která škola silná.
Často škola kontaktuje rodiče a rodiče kontaktují školu ve chvíli, kdy je něco v nepořádku. Pozitivní zpětná vazba nenastává příliš často a v řadě škol k ní nejsou vytvořeny dostatečné příležitosti.
Větší respekt a ocenění od rodičů i veřejnosti
Jedno z hlavních zjištění průzkumu, které zmiňovali dotazovaní pedagogové napříč celým regionem, je potřeba většího respektu a ocenění jejich práce ze strany rodičů i širší veřejnosti. Nejsilněji tato potřeba zaznívala z mateřských a základních škol. Učitelé v mateřinkách často sdíleli svůj pocit, že pro rodiče jsou školky místem, kam děti odloží na hlídání a neuvědomují si, že mají i pedagogický rozměr.
Učitelé na základních školách by si přáli větší zapojení rodičů. „Často škola kontaktuje rodiče a rodiče kontaktují školu ve chvíli, kdy je něco v nepořádku. Pozitivní zpětná vazba nenastává příliš často a v řadě škol k ní nejsou vytvořeny dostatečné příležitosti. Také rodiče nejsou zvyklí pozitivní zpětnou vazbu dávat. Pokud komunikace a kontakt se školou nastává pouze ve chvíli, kdy je problém, odráží se to v pocitu učitelů, kteří vnímají nedostatečné ocenění a respekt,“ vysvětluje analytička Eduzměny Lucie Soukeníková.
V průzkumu učitelé mluvili i o vzájemné zpětné vazbě mezi nimi a vedením. Někteří by s ředitelem chtěli víc probírat svůj profesní nebo osobnostní rozvoj, ale vnímají, že na to není dost času.
Zahlcenost, únava a vyhoření
Dalším velkým tématem, které z průzkumu vyplynulo, je zahlcenost množstvím práce a z ní vyplývající únava, která hraničí až s vyhořením. Někde učitelé o únavě přímo nemluvili, podle odborníků z Eduzměny ale byla při rozhovorech patrná. „I když ji přímo nepojmenovávali, mnohdy jsme z odpovědí učitelů velkou únavu cítili. Na některých místech i vyhořelost a potřebu péče o sebe sama,“ říká Lucie Soukeníková. „Obzvláště v době covidu pracovala řada učitelů podle svých slov ‚na 200 %‘, ze dne na den se potřebovali učit nové věci. Někteří pedagogové problém zahlcenosti i sami zmiňovali. Říkali, že se z práce málo radují a cítí, že jsou unavení a že nemají nadšení, které by děti potřebovaly,“ dodává Lucie Soukeníková.
Velmi málo zaznívala potřeba pracovat s nadanými žáky, aby je škola dokázala poznat a rozvíjet.
Individualizace výuky a seberozvoj
Někteří kantoři se svěřili, že cítí potřebu učit se, jak školákům nejlépe předávat individuální zpětnou vazbu. Také by se rádi víc věnovali podnětům od dětí, protože jim ukazují, co ve výuce funguje, co chybí a co je potřeba upravit. Zabere jim to ale velké množství času, hlavně ve třídách, kde je hodně žáků. Nedostatek času pedagogové zmiňovali i v souvislosti s potřebou profesního vzdělávání nebo sdílení zkušeností.
„Oproti jiným tématům naopak velmi málo zaznívala potřeba pracovat s nadanými žáky, aby je škola dokázala poznat a rozvíjet. Pravděpodobně k tomu přispívá i zahlcení vedení nepedagogickými činnostmi a to, že učitelé častěji řeší náročné chování žáků a žáky se speciálnímí vzdělávacími potřebami," dodává Lucie Soukeníková.
Hlavně kantoři na druhém stupni by se rádi naučili, jak děti víc zaujmout a podpořit jejich aktivitu a iniciativu.
Aktivnější děti a méně žáků ve třídách
Dalším tématem, které dotázaní učitelé během mapovacích workshopů zmiňovali, byly jejich vztahy se žáky a motivace dětí ke studiu, která s věkem klesá (více čtěte tady - mapování dětí). Hlavně kantoři na druhém stupni by se rádi naučili, jak děti víc zaujmout a podpořit jejich aktivitu a iniciativu. Další část učitelů ale (narozdíl od dětí) aktivitu nevnímá jako nedílnou součást vyučování, spíš se cítí pod tlakem látku „odučit“. V souvislosti s aktivitou mluvili kantoři často také o snížení počtu žáků ve třídách.
„Zmiňovali, že pokud jsou půlené hodiny, nebo ve volitelných předmětech pracují s nižším počtem žáků, tak sami cítí, že jsou schopni děti více zapojovat do aktivních činností a dávat jim zpětnou vazbu. Totéž zaznívalo i od dětí. Všímají si, že když je jich ve třídě méně, mají prostor se učitele zeptat, pokud něčemu nerozumí. A současně má učitel prostor se každému z nich individuálně víc věnovat,“ dodává Lucie Soukeníková.
Že jsou méně početné třídy pro výuku přínosem, vyplynulo i z dotazování mezi řediteli.
Jak s výsledky dál pracujeme?
Výsledky mapování jsou důležité pro jednotlivé školy, protože ukazují, která dílčí témata je potřeba řešit, zároveň ale zobrazují potřeby celého regionu. „Mapování například potvrdilo potřebu mobilních týmů, které by měly sdílené psychology, sociální pracovníky a pomohly odbřemení ředitelů,“ říká sociální pedagožka Dana Moree z Eduzměny. Dva týmy duševního zdraví dětí už v regionu fungují od začátku školního roku a jsou hojně využívané. Poskytují mimo jiné psychologickou péči konkrétním žákům, nebo pořádají semináře pro učitele.
Wellbeing učitelů je stejně důležitý jako u dětí. Věnujeme se proto pečlivě klimatu škol, posilujeme vzájemnou spolupráci a důvěru, trénujeme naslouchání s respektem k podmínkám jednotlivých škol.
Eduzměna výsledky průzkumu využívá i v další práci s učiteli na Kutnohorsku. „Uvědomili jsme si například, že wellbeing učitelů je stejně důležitý jako u dětí. Přemýšlíme o podmínkách, za jakých se mohou učitelé věnovat svému profesnímu rozvoji - nejde nám pouze o to vybavit je odbornými dovednostmi, ale zajistit, aby se cítili v zaměstnání spokojení a podporovaní kolegy i vedením školy. Věnujeme se proto pečlivě klimatu škol, posilujeme vzájemnou spolupráci a důvěru, trénujeme naslouchání s respektem k podmínkám jednotlivých škol,“ říká Iveta Pasáková, vedoucí pracovní skupiny Učitelé a ředitelka Step by Step ČR, partnerské organizace Eduzměny.
Průzkum mimo jiné potvrdil, jak je důležité, aby měli učitelé bezpečný prostor pro vzájemné učení. „Založili jsme proto už 4 metodická centra, kde se mohou učitelé z různých škol scházet, inspirovat se a sdílet své profesní zkušenosti,“ vysvětluje Iveta Pasáková.
A další kroky se chystají. „Bavíme se o tom, jakým způsobem zjednodušit přestupy mezi jednotlivými stupni škol. Pokud se dobře ošetří např. přestupy z mateřské školy do základní, učitelům i dětem to velmi ulehčí první měsíce na základní škole. Vypsali jsme i tzv. minigranty, aby jednotlivé školy mohly napříč regionem spolupracovat,” dodává sociální pedagožka Dana Moree z Eduzměny.
