Inkluze není v Česku oblíbená disciplína. Hledáme pro děti ty nejlepší školy, záleží nám na tom, aby uspěly. Jenže, kde zůstávají ti pomalejší, sociálně slabší, menšiny, děti s poruchami chování a učení? A co dělat, když se ve městě rozevřou nůžky do takové míry, že vedle prestižních škol stojí jedna, která to jaksi „kazí“?
Cesty existují. V Krnově zrušili před třinácti lety romskou školu a stali se vzorem desegregace pro zbytek republiky. Ředitel jedné z bývalých elitních škol v Krnově, Karel Handlíř, přijel minulý týden do Kutné Hory, aby předal své zkušenosti místním ředitelům škol, politikům i úředníkům. Zapojil se také do debaty s veřejností na předpremiéře televizního dílu Džungle před tabulí. Obě akce v Kutné Hoře uspořádala Eduzměna.
Víte, co by stačilo? Kdyby se tahle společnost přestala tvářit, že stojí o školy, kam chodí všechny děti bez rozdílu.
„Víte, co by stačilo? Kdyby se tahle společnost přestala tvářit, že stojí o školy, kam chodí všechny děti bez rozdílu. Ve skutečnosti všichni, od prezidenta a většiny politiků, všichni ti rozhořčený rodiče, český i romský, všichni stojí o segregovaný školství. Extra školy pro chytrý, extra pro blbý, extra pro černý a extra pro bílý,“ postěžuje si ministryni školství zástupce ředitele segregované školy v silné scéně v díle televizního seriálu Ochránce, který vysílá Česká televize.
Vystihuje to přesně to, co vychází z průzkumů: Češi většinově souhlasí, aby děti dostaly rovnou šanci ve vzdělání, současně se však staví proti začlenění znevýhodněných dětí. „Panuje tu zakořeněná představa, že každému je dobře mezi svými. A to je něco, co se obtížně vyvrací. Snadno řekneme, že rovný kolektiv prospívá všem, ale než se dostaneme do stavu, kdy to opravdu platí, vyžaduje to každodenní pedagogickou a sociální práci,“ řekl spoluzakladatel informačního centra o vzdělávání EDUin a spoluautor scénáře seriálu Ochránce Tomáš Feřtek.
Pane řediteli, proč tu máme romské děti?
O tom, že rovný kolektiv prospívá všem, se přesvědčili v Krnově. Před třinácti lety tu zrušili romskou malotřídku a děti rozdělili spravedlivě mezi místní základky tak, aby ve třídě nebyly více než 2-3 romské děti. Město pak podpořilo desegregaci změnou školských obvodů.
Desegregace pomohla v celkové soudržnosti města, nejen dětí ve škole. Tím, že jsou romské děti ve třídě maxilnálně tři, jde integrace velmi rychle.
„Desegregace pomohla v celkové soudržnosti města, nejen dětí ve škole. Tím, že jsou romské děti ve třídě maxilnálně tři, jde integrace velmi rychle. To, co se naučí ve školách, se pak přenáší i do rodin,“ řekl ředitel krnovské základky Karel Handlíř na setkání v Kutné Hoře, kde sdílel o svou zkušenost s místními řediteli, politiky a úředníky. „Vůbec jsem si nedovedla představit, že by se takové setkání mohlo uskutečnit. Že přijdou všichni ředitelé z města a bude se situace řešit,“ řekla zastupující ředitelka základní školy Kamenná stezka v Kutné Hoře Andrea Melechová Ruthová. Její škola se potýká s vysokým procentem romských a jinak znevýhodněných dětí, jejichž počet už dosáhl poloviny všech žáků. Město udělalo před 14 dny jeden ze zásadních kroků, když upravilo školské spádové obvody tak, aby místní ubytovny patřily rovnoměrně mezi všechny školy ve městě. Co ovšem bude klíčové, je další práce s učiteli, řediteli, rodiči a sociálními službami, do které se zapojuje také Eduzměna.
Ani v Krnově nebyly začátky jednoduché. „Když jsme začínali, rodiče za mnou chodili a ptali se: ‚A proč tu máme romské děti?‘ Na začátku jsme se na ně hodně zaměřovali, a to nevyvolávalo velké nadšení. Rodiče a učitelé měli pocit: Zase Romové. Takže jsme rozšířili podporu na děti dyslektické, autistické a už jsme nemluvili o dětech ze sociálně znevýhodněného prostředí. A když se podíváte na podporu dětí s poruchami učení, je v podstatě stejná jako u romských dětí. Takže i učitelé změní postupně přístup,“ řekl Karel Handlíř. Jednou za rok pak mají ředitelé výjezdy a sdílí mezi sebou zkušenosti.
Zdůrazňuje ale, že nemůžeme po učitelích chtít, aby dělali něco, o čem nejsou přesvědčení. „Každý učitel si musí přijít sám na to, že to je cesta, která se mu vyplatí. A nabízet mu sérii věcí, které mají nějaký systém, jež nabourává stereotyp myšlení. Učitel hledá nějaké upevnění, ale v okamžiku, kdy ho nenachází, tak mění myšlení. A v tu chvíli si může uvědomit: ‚Aha, ale já něco takového neumím.‘ A to je moment, kdy máme vyhráno,“ popisuje Handlíř.
Jeho škola měla před pár lety matematické třídy a patřila mezi elitní. Byla zcela bez romských dětí. „Trvalo nám zhruba tři nebo čtyři roky, než se se situace uklidnila. Do té doby jsme měli paralelně matematické třídy, nicméně teď už je šest let nemáme. Pochopili jsme, že to je jen další selekce. Než jsme je zrušili, tak jsme se snažili konkurovat víceletému gymnáziu. Letos nám odešlo šest dětí, máme jich v ročníku 70. To není tolik, považuji to za úspěch,“ popisuje Handlíř.
Pochopili jsme, že všechny děti potřebují vstřícné prostředí, jistotu a potřebují se do školy těšit.
Více než výsledky, bylo pro Handlíře důležitější, jak se děti ve škole cítí: „Pochopili jsme, že všechny děti potřebují vstřícné prostředí, jistotu a potřebují se do školy těšit. Když se mě dnes někdo zeptá, co vidím jako úspěch naší školy, nemluvím o výsledcích našich dětí. Ty jsou důležité až v druhé řadě. V té první pro nás bylo, aby chodily do školy rády, aby se v ní cítily dobře a učení nebylo něco, co by je stresovalo. Takže je jasné, že výsledky možná nebudou zpočátku nejlepší, ale nám jde o změnu stereotypu. My dnes vidíme, že děti nemají spory, pokud řešíme nějaké předsudky směrem k Romům, tak se na mě někdy dívají šesťáci a přemýšlí o čem to mluvím. A pokud jde o učitele, tak je to podobné.“
Místostarosta Kutné Hory: Zrušení školy pro nás není cesta
V Kutné Hoře si nedávno problémy jedné ze škol pojmenovali především díky zastupující ředitelce Kamenné stezky Andree Melechové Ruthové. Zrušení školy však neplánují. „Model je to lákavý, ale kontext Krnova je jiný než náš. Chtěli bychom jít jejich cestou, ale bez rušení školy,“ řekl místostarosta Kutné Hory Vít Šnajdr. Debata s ostatními řediteli pro něj byla velmi přínosná, bavili se o tom, co by šlo použít v Kutné Hoře, jak odbourat konkurenci mezi řediteli, jak nastavit spolupráci sdílením a jakým způsobem to udělat, aby byly všechny čtyři školy vyvážené. Šnajdr vidí největší problém v komunikaci mezi všemi aktéry. „Je to práce na několik let. Musíme se o tom bavit my zastupitelé, musí tomu věřit i ředitelé, že to je správná cesta, kterou jít. Následně je potřeba pracovat s učiteli a veřejností. Když se podíváte dnes na Krnov, tak to skutečně pozvedlo celé město, nejde jen o školství,“ řekl Šnajdr.
Jeho slova jen dokládají, v jak složité situaci se města ocitají. Český vzdělávací systém je silně decentralizovaný, ministerstvo školství nemá v ruce nástroje, jak situaci řešit. Vzhledem k neochotě veřejnosti začleňovat znevýhodněné děti, se lokální politici, kteří problémům nakonec čelí, mohou právem obávat rozlobené reakce svých občanů, tedy voličů.
Že by zrušení kutnohorské školy bylo jediným řešením, si nemyslí ani Lucie Plešková z Eduzměny, která se zapojila do řešení problému ve městě a hraje roli mediátora. „Ředitelé souhlasili, že bude opravdu dobré, aby se děti se speciálními vzdělávacími potřebami rozdělily rovnoměrně. A nejde jen o Romy, ale také o cizince a děti s různými poruchami učení. Zrušení školy by mělo své výhody a nevýhody, nemyslím si, že to je nutně řešení. Mám dojem, že Kamenka na tom není tak špatně, jako byla krnovská škola. Ale pokud se nic neudělá, tak se do takové situace může dostat. Jsme stále ještě na hraně, kdy se s tím dá něco dělat,“ řekla Lucie Plešková.
Ředitel Karel Handlíř připouští, že desegregace je možná i bez zrušení školy, je to ale podle něj těžká cesta. Částečně segregovaná škola musí veřejnosti podle něj dokázat, že umí pracovat s talentovanými dětmi, ty elitní školy napak musí přesvědčit, že se začleněním znevýhodněných dětí neohrozí ty nadanější. „Zaujalo mě, že jsou v Kutné Hoře dvě víceletá gymnázia, další dvě školy mají výběrové třídy. A co by kamenem dohodil, jsou další dvě víceletá gymnázia. Je tu obrovské množství dětí v Gaussově křivce nahoře, které odchází do segregovaného vzdělávání pro talentované žáky, což se domnívám může být riziko. Na tak malé město je to hodně,“ řekl Karel Handlíř.
Martina Kopecká
