Pobyt venku má pozitivní vliv na zdraví dětí a může zároveň vést k lepší a efektivnější výuce. I proto jsme se rozhodli v nadcházejícím školním roce více zaměřit na učení venku a podpořit učitele, kteří by se chtěli inspirovat a tuto cestu vyzkoušet. Tématu se v Eduzměně dlouhodobě věnuje lektorka Šárka Mrňáková.
České děti tráví venku v průměru 2 hodiny a 4 minuty denně. Ukázal to výzkum Nadace Karel Komárek Family Foundation. Je to málo?
Myslím, že by to určitě mohlo být víc. Ono to samozřejmě začíná v rodinách, je potřeba, aby děti byly zvyklé, že je běžné trávit čas venku. Z toho výzkumu zároveň vyplynulo, že by rodiče chtěli, aby se výuka častěji odehrávala mimo školní zdi, a to je určitě pozitivní signál i pro učitele.
Třetina dětí nechodí v rámci školy ven vůbec ‒ další číslo ze zmíněného výzkumu. Co na něj říkáš?
Překvapilo mě a zároveň zamrzelo. Když už jako učitel nejsem nastavený na to, přesunout výuku ven, proč nenechat děti být venku alespoň o přestávkách? To může být jeden z prvních kroků, který může škola udělat: nechat děti proběhnout a načerpat síly na čerstvém vzduchu alespoň mimo školní hodinu.
V Eduzměně se věnuješ učení venku a školním zahradám. V čem jsou důležité, jaké mají přínosy?
Není to jen o zahradách, ale celkově o vystoupení z té školy. Výhod je spousta. Děti mají k dispozici víc světla, čerstvý vzduch, můžou spolu více spolupracovat a vnímat svoje okolí v proměnách ročních období. Když půjdu ven na jaře, na podzim, v zimě, tak to bude pokaždé jiné. Vždycky tam bude něco pestrého, co můžu sledovat a čím se můžu nechat obohatit. Pak je tu zážitek toho, že mám moc své prostředí nějak ovlivňovat. V zahradě nebo někde na procházce je snazší děti vyzvat, ať zkusí prostor nějak proměnit. To mi připadá velmi důležité: dát dětem zprávu, že i já můžu jako jednotlivec ovlivnit své okolí. A za učitele věřím, že nám všem je líp venku, na vzduchu a na světle.
Děti mají k dispozici víc světla, čerstvý vzduch, můžou spolu více spolupracovat a vnímat svoje okolí v proměnách ročních období.
Co učitele nejčastěji odrazuje od toho, aby šli ven? S jakými argumenty se ve své lektorské praxi setkáváš?
Rozhodující je celkové nastavení školy, její klima. Učitelé často říkají, že je venkovní výuka láká, ale nemají podmínky. Nevejde se jim do rozvrhu, narážejí na krátké hodiny… Takže je hodně důležitá spolupráce s kolegy a vedením, domluvit se třeba na spojení nebo výměně hodin, aby byla kapacita přesunout projektové vyučování za zdi školy. Vnímám hlavně limity provozního typu. Není to o tom, že by nebylo kam jít, nebo že by zahrada nebyla dost dobrá. Místo se najde vždycky, když není zahrada, tak je možné najít jiný dostupný prostor. A dětem to opravdu zpestří čas výuky.
Jsou různé varianty učení se venku. Jednak je to třeba širší téma, které se dá venku řešit, řekněme projektový den, kdy děti tráví venku celé dopoledne a společně něco tvoří. Potom je i varianta venkovních učeben.
Některé školy už venkovní učebny mají. Jenže ono to ještě nutně neznamená, že když mám venkovní učebnu, tak že ji pravidelně využívám. Navíc pokud je venkovní učebna pouze prostorem, kde já jako učitel dětem frontálně něco předávám, tak to ještě není úplně to, na co míříme. Můžeme být přeci jen ještě o krok dál, než jen že „máme venkovní učebnu“. Ale zase je to o typu učitele. Pro někoho to může být ten první krok, který ho naladí, protože je to jistější, když jsem v prostředí, které je podobné třídě.
Roli hraje určitě i to, že některé předměty se venku učí lépe než jiné – třeba přírodověda nebo tělocvik…
Ano, to je pravda. Skvěle můžou fungovat třeba třídnické hodiny. Ale jde to i u dalších předmětů. Já sama teď kromě jiného začínám učit angličtinu na jedné venkovské škole a těším se, že ji budu vyučovat venku. Existuje už řada publikací a metodických materiálů, které mohou učitelům pomoci při přípravě hodin. Jde o to, aby mě to samotného lákalo, zajímalo, těšilo. Odpovědět si sám, proč chci zkusit výuku venku rozvíjet. Pak řešit, jak to mohu prakticky provést a co bude má konkrétní příprava. Učit se sám z toho procesu. A nechat do něj vstoupit i děti.
Má výuka venku nějaké limity?
Technické limity já osobně nevidím. Je samozřejmě fajn mít s sebou třeba nějaký podsedák, na který si děti sednou, když bude ještě mokrá tráva. Když bude pršet, tak buď trochu zmokneme, nebo se schováme. Klíčové je, aby učitel tu skupinu venku zvládl a dokázal motivovat. Naučil děti, že venku máme trochu jiná pravidla než ve třídě.
Lépe to funguje ve školách, kde je více učitelů, kteří jsou pro venkovní výuku naladění, táhnou za jeden provaz a jsou v tomto postoji i v souladu s vedením. Velmi důležitá je také pravidelnost, kontinuita během celého školního roku. Nenechávat si učení venku jen na ty pěkné měsíce, ale udělat si roční plán a držet se ho, to je myslím taková pomůcka, která se na školách velmi osvědčuje.
Klíčové je, aby učitel tu skupinu venku zvládl a dokázal motivovat. Naučil děti, že venku máme trochu jiná pravidla než ve třídě.
Jakým způsobem školy motivuješ, aby přesouvaly učení ven? Když přijdeš do nějaké školy poprvé, jak s ní jako lektorka pracuješ?
Je to různé. Někdy přijde poptávka ze školy, třeba: Chtěli bychom více učit venku a proměnit naši zahradu. V tom případě se snažím s vedením školy zastavit a srovnat si očekávání a představy. Je dobré se zamyslet nad tím, proč tu změnu vlastně chceme. A na to samé se zeptat i všech učitelů. Jak chci zahradu využívat? Co bych zachoval, protože to funguje? Co bych naopak změnil a proč? Zároveň vždy pouštíme prezentace s fotografiemi, jak se to třeba povedlo jinde. Takže vizuální inspirace a k tomu brainstorming – co z toho by šlo realizovat u nás. A co je velmi důležité, dát také slovo dětem. Pustit je do zahrady a zmapovat, jak oni ji vnímají, jaká mají oblíbená místa, co tam rády dělají, co by si tam přály. Přizvat můžeme i rodiče, nejen vyslechnout jejich názor, ale nechat je – třeba i prakticky – se na té proměně podílet.
To mi připomíná, že zahrady mohou být i skvělým místem pro setkávání právě s rodiči…
Jsou školy, které na zahradu přesouvají třeba třídní schůzky nebo tam mají vítání nových ročníků, nebo rozloučení s posledními. Je to místo, které je neformální, dává nám možnost rodiče poznat, zažít je v trochu uvolněnějším prostředí a náladě. Takže zahrada je v tomto ohledu užitečný nástroj k nastartování nebo prohlubování vztahů celé komunity kolem školy.
Zároveň je důležité podpořit školu ve vzdělávání rodičů v oblasti učení venku, aby i oni viděli benefity, které má pro jejich děti. Aby se nestávalo, že na jednu stranu slyšíme od rodičů: Chceme, aby děti byly venku, ale když si je třeba v šatně školy přebíráme, tak se nám nelíbí, že jsou špinavé.
Můžeš zmínit nějaké konkrétní příklady škol na Kutnohorsku, kde venkovní výuka dobře funguje?
Napadá mě třeba škola v Uhlířských Janovicích. Při letošním Měsíci školních zahrad, který připadá na květen, nás paní učitelka zavedla do městského parku, kam běžně s dětmi chodí na třídnické hodiny. A byla to právě její třída, která před dvěma lety v programu Řešíme společnou výzvu vymyslela projekt, že se chce více učit venku a a že si to děti připraví samy. A opravdu se to povedlo, byl to skvělý začátek a dá se říci, že od té doby se to tam opravdu hodně posunulo. Dále například v Křeseticích u Kutné Hory, kde je prvostupňová škola, mají všechny učitelky pozitivní vztah k výuce venku. Tam se v minulém školním roce podařila pravidelná zahradní odpolední družina. A byly na to velmi pozitivní ohlasy. Ve školce ve Zbraslavicích zase proběhl minigrant, kdy rodiče spolupracovali na výrobě drobného vodního prvku do zahrady. Takže tam se spojili děti, učitelé i rodiče, aby něco společně v zahradě vytvořili.
Začíná nový školní rok. Co Centrum podpory vzdělávání Kutnohorsko v oblasti školních zahrad chystá?
V posledních dvou letech jsme se vždy v květnu připojovali k Měsíci školních zahrad, což je taková světová oslava vzdělávání venku. Každý týden probíhala při té příležitosti akce v konkrétní škole nebo školce. Nově ta čtyři tematická setkání rozprostřeme do celého školního roku. Plánujeme je v říjnu, únoru, dubnu a červnu. A ještě přidáme jedno úvodní, které bude v září. Zároveň vzniká nové Metodické centrum učení venku. To kromě zmíněných workshopů nabídne i vzájemnou inspiraci mezi kolegy a sdílení dobré praxe. Konkrétní témata a místa budou vždy uvedena v kalendáři na webu CPV Kutnohorsko. A samozřejmě budeme i nadále poskytovat individuální podporu školám, které se ozvou a budou chtít v oblasti učení venku pomoct.
