Na jídelníčku steak z tuňáka i burgery. Chceme vařit chutně i zdravě, říká vedoucí školní jídelny

Vchod do jídelny zdobí děkovné dopisy a obrázky od dětí, na terase rostou v truhlících čerstvé bylinky a ženy v bílých čapkách se právě domlouvají, zda dnes na terasu vynesou stolky, aby mohly děti jíst venku. Školní jídelna v Červených Janovicích se v lecčems vymyká. V jejím čele stojí Soňa Kafková.

V médiích se teď často skloňuje „změna spotřebního koše“. Co by to znamenalo u vás v jídelně?

Zatím není přesná podoba vyhlášky známá, ale měla by být čtyřikrát za měsíc ryba, čtyřikrát za měsíc luštěniny. Ty jsou teď povinné dvakrát jako hlavní chod, případně salát, plus tři  luštěninové polévky za měsíc). Problém je, že děti na luštěniny nejsou vůbec zvyklé a většinu pokrmů z nich mnohé nejedí.
Na podobný problém narážíme u více jídel. Milují třeba ryby, ale jen obalené. Neustále hledáme recepty, jak by je jedly i ve zdravější formě, třeba nedávno jsme vařily lososa s těstovinami, skoro všechno se nám vrátilo. To samé steak z tuňáka. Takže ve finále, když jsme včera připravily plněné knedlíky s jahodami, děti byly nadšené.

Co ještě chtějí nejvíc jíst?

Ve školce klasiku – omáčky, knedlíky, těstoviny, sladká jídla. Čím jsou starší, tím jsou otevřenější. U nás je škola do páté třídy a tam už změna vidět je, některé děti jedí rády i vývar, kuskus, bulgur nebo čočku. Postupně si zvyknou. Ale v té fázi vychovávání to mnohdy znamená, že děti opravdu přijdou domů nenajedené.

Co by podle Vás mělo být cílem jídelny?

Vychovávat děti už od útlého věku ke zdravé stravě. 

I do zdánlivě nezdravých jídel se snažíme začleňovat zdravé potraviny. 

Jak tedy jídelníček nakonec skládáte?

Dnes už je to kompromis mezi tím, co děti budou s jistotou jíst, a naším přáním vařit zdravě. Například ve školce jsme se dohodli, že méně známé pomazánky dětem, které ji nechtějí, nenamažou. Některé děti snědí jen suché pečivo, alespoň se ale najedí. 
I do zdánlivě nezdravých jídel se snažíme začleňovat zdravé potraviny. Zahušťujeme a pečeme s čočkovou, hrachovou, cizrnovou, rýžovou či špaldovou moukou. U nás je i svíčková vlastně zdravá – používáme nízkoprocentní smetanu, do knedlíků přidáváme semínka.

Vaření to asi dost prodražuje, jak toto prakticky řešíte?

Snažíme se to vykompenzovat finančně méně náročnými pokrmy.

Co vás trápí kromě vracení plných talířů?

Finance a velmi malé úvazky. Jsme placeny na hranici minimální mzdy. Pracuji v jídelně již dlouho a bohužel se reálná hodnota naší mzdy stále snižuje. 

ZMĚNY

Co se vlastně letos stalo s financováním jídelen?

Stalo se to, že na nás nezbyly peníze. MŠMT ubralo spoustu peněz na nepedagogy. A protože jsme neustále placení podle počtu dětí, jsou naše platy velmi nízké. Kolegyně nyní připravují 70 obědů, plus do školky ranní a odpolední svačiny. Obě mají dohromady úvazek 10 hodin denně, včetně úklidu samostatné budovy školní jídelny. Což je v praxi často nereálné.

Co by vám pomohlo tu situaci vyřešit?

Zvažovaly jsme již několik cest, například stravovat cizí strávníky. Oběd ale nedokážeme uvařit za cenu, která by mohla konkurovat cenám místních stravovacích zařízení. Jediná cesta podle mě je, aby zaměstnanci školních jídelen nebyli placeni podle počtu dětí, ale podle práce, kterou skutečně vykonávají.

Janovická škola láká na partnerský přístup k dětem i zdravé jídlo

Související článek

Janovická škola láká na partnerský přístup k dětem i zdravé jídlo

Jednou z vizí také je, že by nepedagogické zaměstnance platily obce. 

Zřizovatelé na nás nebudou mít finance. Obávám se, že by to znamenalo dovážení jídla ve várnicích z nějaké centrální jídelny. Převozem jídlo ztrácí na kvalitě. Pokud se půjde touto cestou, myslím si, že to bude konec mnoha školních jídelen.

U vás navíc jídelna funguje i jako zdroj různých komunitních akcí.

Ano, třeba na první školní den pečeme prvňáčkům koláčky. Na Valentýna se oblékáme do kostýmů, pečeme srdíčka, děláme výzdobu. Na Velikonoce schováváme dětem z MŠ a ZŠ čokoládová vajíčka. Na čarodějnice podáváme čarodějnické menu, Na Den dětí máme jídlo na přání a zmrzlinu. Všechny ty akce jsou náš sponzorský dar dětem, připravujeme je mimo pracovní dobu, většinou o víkendu.

Proč to při těch nízkých mzdách děláte?

Ta práce mě naplňuje. Všechny máme rády práci s dětmi. Naštěstí jsme kolektiv, který tuto práci miluje a často jí obětuje i své osobní volno. Nejsme jen školní jídelna, kde si sedneš, najíš se a odcházíš. Jsme jídelna, kde děti mají i další hezký zážitek. 

Na první školní den pečeme prvňáčkům koláčky. Na Valentýna se oblékáme do kostýmů, pečeme srdíčka, děláme výzdobu. Na Velikonoce schováváme dětem z MŠ a ZŠ čokoládová vajíčka.

Z jakých důvodů jste se vlastně rozhodla stát vedoucí školní jídelny?

Vystudovala jsem hotelovou školu, potom jsem si dodělala manažerské vzdělání. Od malička jsem měla vztah ke zdravému jídlu a co si vyzkouším doma, zkouším aplikovat v jídelně. A zároveň ráda pracuji s dětmi. 

Jak se jídelny za Vaší praxe změnily?

Dřív bylo úkolem jídelen děti především zasytit. V současné době děti do jídla nesmíme nutit a zakazovat jim vracet ho. A poslední dobou vnímám i že stále víc lidí myslí i na to, aby jídlo (v jídelnách i mimo ně) bylo kvalitní, zdravé.

Co by vám pomohlo, aby se vám v jídelně pracovalo lépe?

Bylo by skvělé mít možnost jet se podívat jinam. Chybí mi i psychologická školení. Vždyť my tady s dětmi také pracujeme. Potřebovala bych ho i pro práci se zaměstnanci, abychom psychicky nevyhořeli. Nebo mít v regionu metodičku. I proto se těším na srpnové setkání vedoucí jídelen v CPV.  Vidím v něm šanci na velký posun pro školní jídelny.

 

Tyto webové stránky ukládají v souladu se zákony na vaše zařízení soubory, obecně nazývané cookies. Odsouhlaste prosím nastavení cookies souborů pro použití webu. Více informací zde.