V podkrovní učebně malešovské základní školy sedí asi deset učitelek. Povídají si o tom, jak třeťáci píšou vlastní knihu, osmáci chystají program pro školku, páťáci natáčejí film a šesťáci uspořádali taneční večer a bojovku pro rodiče. Takové neformální sdílení teď v Malešově probíhá každý měsíc, což dřív vůbec nebylo obvyklé. Škola v tisícihlavé vsi dlouho patřila k těm spíše klasickým. Dnes tu děti dostávají stále větší slovo, přibývá času stráveného s rodiči a učitelé zavádějí jeden moderní prvek za druhým. Za posuny školy stojí především její vedení. Jak se ale mnozí ze školy shodují, značně je urychlilo působení Nadačního fondu Eduzměna, se kterým škola spolupracuje.
Eduzměna si Kutnohorsko pro pětiletý pilotní projekt rozvoje škol vybrala před čtyřmi lety. Slíbila, že bude na všech školách hledat cesty k tomu, aby do nich děti chodily raději, aby v lavicích získaly znalosti a dovednosti pro 21. století a aby měli přístup k dobrému vzdělání úplně všichni. Na pilotní projekt získal nadační fond od dárců příslib 200 milionů korun s tím, že postupy, které se osvědčí, pak přenese i do dalších částí Česka.
Nejprve do regionu vyrazili mapovači potřeb škol a v září 2021 se k nim přidali takzvaní průvodci. Tito experti tvoří základní kámen Eduzměny a jde o zkušené pedagogy, kteří nabízejí podporu ředitelům, ale i učitelům, rodičům, dětem a zřizovatelům. Protože spolupráce s řediteli bývá „nablízko“, je důležité, aby si tito dva „sedli“.
V Malešově to s osobní chemií mezi vedením školy a průvodcem na první pokus úplně nevyšlo. „Naše první průvodkyně byla jistě velmi kompetentní ve svém oboru, ale moc jsme se na sebe nenavázaly,“ vzpomíná ředitelka ZŠ Malešov Lenka Kolmanová. „Nepodařilo se jí přenést na nás zájem o ty programy,“ shrnuje.
První průvodkyni po půl roce vystřídala Eliška Pácaltová. Někdejší průvodkyně ve Scio škole, která stála i u zrodu Naší školy Praha a působí jako dramaterapeutka a také radní v Kolíně, znamenala pro malešovskou základku čerstvý vítr.
Mapovač Vít Holub ji upozornil, že má škola výjimečnou strategii rozvoje. „Udělala na mě dojem, jak byla výborně napsaná, v duchu pojďme učit jako ve 21. století,“ vzpomíná Pácaltová. „Prostě jsme si sedly,“ usmívá se Kolmanová. „Eliška nás do toho zatáhla, seznámila nás s programem. A vždycky to bylo tak, že nám nabídla nějaké programy Eduzměny, ale do ničeho nás netlačila,“ dodává.
Pácaltová zdůrazňuje, že do školy nešla s tím, že tam „jde kázat změnu“. „Chtěla jsem je opravdu poznat,“ říká. Důvěru vedení prý posílila i strukturovanost setkání a dotahování věcí do konce. „A také Eliščina vlastní praxe, že sama učila a že se věnuje dramaterapii,“ říká Jana Schneiderwindová, zástupkyně ředitelky. Dvířka se začala postupně otvírat.
Šlápnutí vedle
Škola si začala volit programy zaměřené hlavně na rozvoj pedagogů. Hned první pokus nicméně úplně nevyšel. Průvodkyně škole nabídla, že by do tříd mohli přijít učit spolu s místními pedagogy i umělci, kteří by ozvláštnili hudební, výtvarnou a tělesnou výchovu a nabídli by pedagogům učení v tandemu. Eduzměna zkoušela tuto spolupráci poprvé. Děti byly z výuky, během níž najednou zažily parkour nebo používaly o hudebce mobily, nadšené, v mnoha případech se z ní ale staly spíš sóloakce umělců a učitelé se místo v tandemu ocitli na druhé koleji a někteří si stěžovali. „Příště bychom věnovali více času přípravě před vstupem umělců do hodin,“ hodnotí vedení školy.
Edufest
Určité fiasko ale mělo i světlou stránku. Průvodkyně se totiž se školou dohodla, že by tandemová výuka mohla vyvrcholit veřejnou akcí pro rodiče. A padlo rozhodnutí, že namísto tradiční akademie se uskuteční akce venku, na návsi. Tak vznikl Edufest, který postupně vyrostl do slavnosti, které se zúčastnilo na šest set lidí i Česká televize a do které se zapojili opravdu všichni ve škole.
Děti si krom vystoupení připravily třeba charitativní tombolu, rodiče napekli, kuchařky jídlo prodávaly, starosta přišel osobně pomoci stavět stany a různé neziskovky vypomohly s tvořivými dílnami. „Bylo to super. Rodiče viděli, co všechno ta škola dělá,“ vzpomíná starosta Malešova František Bláha. „Oproti akademii to bylo mnohem lepší, do příprav se totiž zapojili fakt všichni,“ chválí slavnost osmák Honza, který o ní také referoval do školního časopisu. Určitý zlom si s Edufestem spojují i mnozí rodiče. „Podle mě v té škole s něčím pohnul. Od té doby se toho začalo víc dít,“ říká Petra, jedna z maminek.
Podle mě v té škole s něčím pohnul. Od té doby se toho začalo víc dít.
Průlomový byl Edufest i pro zdejší fyzikářku Michaelu Česalovou. Jednu z nabízených dílen totiž vedla Jana Červená, která v rámci projektu Elixír do škol vede fyzikální metodické centrum. Její pokusy a přístup Česalovou na Edufestu nadchly a dnes na metodická centra Elixíru pravidelně dojíždí. „Obrovsky mě to nabíjí, sbírám inspiraci i vědomosti,“ chválí si Česalová.
Další výzvy
V lednu 2022 Eduzměna školám nově nabídla minigranty, podporu na různé projekty, které propojují školy nebo komunity kolem nich či rozvíjejí výuku. Malešovští deváťáci si tak například připravili program pro děti ze školky, sedmáci rok navštěvovali místní ekocentrum, další děti se seznamovaly s elektrotechnikou a redaktoři školního časopisu si ve spolupráci se střední průmyslovou školou v Kutné Hoře natočili jedno vydání časopisu jako video.
Léto 2022 přineslo dlouhodobý vzdělávací program pro pedagogické lídry v regionu. Malešov do něj vyslal učitelku přírodopisu a chemie Terezu Karlovou. Ta díky němu dosud prošla 130 hodinami vzdělávání v metodách aktivního učení, mentoringu nebo formativního přístupu. A další rok ji ještě čeká. Mladá učitelka začala z gruntu měnit svoji výuku. „Když jsem přišla z vysoké školy, byly moje hodiny spíš taková přednáška,“ vzpomíná Karlová a říká, že vše mívala napsané v podstatě slovo od slova. Dnes se sice výkladu někdy také nevyhne, ale častěji zapojuje aktivní metody, vede děti k práci s různými prameny a k vlastnímu přemýšlení. „Ať budou dělat v životě cokoliv, tohle bude prostě potřeba,“ říká učitelka.
V roce 2022 se také zapojili první učitelé z Malešova do programu, kterým Eduzměna rozvíjí participaci dětí. Metodika Řešíme společnou výzvu stojí na tom, že si třída vymyslí projekt a na něm celý rok za finanční podpory Eduzměny se svými učiteli pracuje. Mnohé prý program naučil i Karlovou. „My učitelé jsme zvyklí ve škole pořád všechno hlídat. Když potom projekt ovládá někdo jiný, je to opravdu výzva,“ směje se. Od jeho absolvování prý v hledání kompromisů ve výuce pokračuje. „Samozřejmě mám nějaký cíl hodiny, je ale docela běžné, že děti nechám zasáhnout a hodiny se mi mění pod rukama během dne,“ říká učitelka.
My učitelé jsme zvyklí ve škole pořád všechno hlídat. Když potom projekt ovládá někdo jiný, je to opravdu výzva.
300 dní radosti
Z programu Řešíme společnou výzvu se Karlová vrátila tak nadšená, že Kolmanovou se Schneiderwindovou letos inspirovala ke spuštění obdobného, ale celoškolního projektu. Třídy mají za úkol vymyslet vlastní výzvy, na jejichž řešení jim škola přispěje až 5 000 korun.
Krom toho, že si děti užívají třeba chystání představení či soutěží pro školku, výběr třídního zvířátka, výlety do přírody nebo setkání ve škole s rodiči, je důsledkem projektu i to, že se nově častěji neformálně scházejí učitelé prvního a druhého stupně, kteří jinak sídlí v různých křídlech budovy.
„Některé děti, kterým se třeba nedaří prospěchově, najednou v něčem vynikají,“ pochvaluje si Jana Schneiderwindová. „Je to náš první celoroční projekt a je super mít dost času vše probrat,“ pochvaluje si 300 dní radosti i osmačka Anička.
Mnohé třídy se zaměřily na spolupráci s rodiči. A podle pedagogů to přináší i silné momenty. „Třeba když na jednu akci v rámci projektu přišli rodiče, kteří prochází rozchodem a jejich dítě je spolu téměř nevídá. Do té školy kvůli němu ale dorazili,“ říká jedna z učitelek, Martina Kamenářová.
Celý sbor také prochází druhým rokem společnými semináři na formativní přístup ve výuce, učitelé využívají program pro pedagogické lídry, vedení školy nastoupilo do dlouhodobého vzdělávání nazvaného Ředitelská klubovna. Zdejší učitelé jezdí na inspirativní návštěvy jiných škol, Karlová s Česalovou letos s Eduzměnou vyrazily také na stáž do Holandska.
Ne všichni učitelé jsou samozřejmě ze změn nadšení. „Některé možná odrazuje takový ten strach z toho, zkusit vůbec něco nového,“ uvažuje Karlová. Kolmanová se zároveň snaží nikoho nenutit. „Soustředím se na to, posouvat lidi, kteří na sobě chtějí pracovat. Vidíme, že ti to pak dokážou přenášet dál a zapojení sboru jako celku se zvětšuje,“ říká.
Je to vidět
Deset dětí z jedenácti, které autorka textu oslovila, si změn ve výuce všímá. „Dřív jsme museli celých 45 minut poslouchat výklad, což je opravdu těžké, udržet pozornost,“ sdílí osmačka Valerie. „Poslední dobou spíše dostaneme nějaký úkol, zkoušíme si, jak věci reálně vypadají. Lépe si to tak zafixuji,“ říká dívka, která zároveň předsedá žákovskému parlamentu. Deváťačka Kristýna zase oceňuje práci ve skupinkách.
Část rodičů změny ve škole kvituje, mnoho jich ale zůstává kritických. „Mám pocit, že se teď ve škole dětí víc ptají, co by si přály. Třída mé dcerky teď bude například pomáhat s přestavbu části zahrady a učitelka se jich ptá, čím ji chtějí osadit a chystají se na to společně,“ říká Tereza. „U řady učitelů mi přijde, že se za ty desítky let od doby, co jsem tam chodila já, nic nezměnilo,“ hodnotí Marie, matka dalšího školáka.
Mám pocit, že se teď ve škole dětí víc ptají, co by si přály.
Silný tandem
Eduzměna samozřejmě není jedinou vzpruhou malešovské základky. Pácaltová oceňuje zejména tandem Kolmanová–Schneiderwindová. „Mají rozdělené kompetence a mohou se na sebe spolehnout, zároveň je jejich vztah hodně partnerský,“ popisuje průvodkyně, podle které měli Malešovští rozvoj školy jasně nasměrovaný i před Eduzměnou.
„Umějí si velmi dobře říct, na co zrovna mají kapacitu a na co ne. Jakmile se ale objeví zájem nějakého učitele, podpoří ho, vyjdou mu vstříc i se suplováním,“ dodává průvodkyně. Právě postupné dávkování kroků Pácaltová velmi oceňuje. „Aby vznikla symfonie, musí být sladěný orchestr. A aby to bylo možné, musí každý nejdřív dobře znát svůj nástroj,“ říká.
Směřování školy může značně ovlivnit její zřizovatel, volbou ředitele nebo zejména na malé obci jeho (ne)podporou. Ve vnímání toho, co je dobrá škola, se starosta a ředitelka spíše neshodnou. Bláha například patří, tedy obecně ve školství, ne v případě „svojí“ základky, ke kritikům nárůstu práv v rukou dětí i rodičů. „Vymýšlejí se furt nějaké programy, jak zařadit rodiče do školy. Já si nemyslím, že je to úplně dobře,“ říká. Stejně tak se mu úplně nezamlouvá ani posilování pravomocí dětí. „Mají svoje parlamenty, pomalu by dokázaly odvolat učitele. V tomto věku by takové nástroje rozhodně mít neměly,“ myslí si. Vedení školy ale do pedagogických věcí nemluví. „Tam jsou experti oni. Já spíš koukám, aby se ve škole každý rok něco opravilo, nedávno třeba hřiště či venkovní učebna,“ pokračuje starosta. „Na paní ředitelku se mohu spolehnout, čehož si cením,“ dodává a spokojenost se spoluprací zaznívá i z ředitelny.
Malešov se také dost možná stane jednou z obcí, které se připojí k prvním krokům k založení Centra podpory vzdělávání – instituce, jež by měla dále pracovat na rozvoji škol, až skončí pilotní projekt Eduzměny. Starosta František Bláha se dle svých slov chystá podpořit v zastupitelstvu návrh, aby se obec podílela na financování jednoho z jejích vlajkových projektů, Týmů duševního zdraví. „Odborníci na psychické zdraví jsou prostě ve školách potřeba,“ říká Bláha.
Čísla mluví jasně
Eduzměna na školách sbírá nejrůznější data a zpětnou vazbu. V Malešově například na jaře 2023 zjišťovala postoje žáků vůči škole, učitelům a výuce. Do měření se zapojilo celkem 26 škol z celé republiky, dohromady tedy 1 041 žáků, z Malešova 15 dětí. Zatímco průměrně tvrdilo, že do školy chodí rádi, 41 % dotazovaných, z Malešova takto odpovědělo 73 % žáků. Čtyři z pěti řekli, že se ve škole cítí bezpečně, tři čtvrtiny mají pocit, že se tu hodně naučí. Přes 90 % malešovských dětí řeklo, že jsou hrdé, „že chodí do této školy“. Dále z dotazníku plyne, že zde vnímají učitele častěji jako spravedlivé a tvrdí, že se jich k nim většina „chová dobře“.
Do ZŠ Malešov Eduzměna investovala za celosborové formativní vzdělávání, minigranty, Edufest či účast lidí ze školy v dalších programech asi tři sta tisíc korun. Další, zcela jistě vyšší, ale obtížněji vyčíslitelné náklady, pokrývaly například působení průvodce, konzultace různých mentorů, dotačních specialistek, inspirativní návštěvy a další vzdělávání.
Ani v Malešově ale nemají hotovo. V poslední době škola zkouší například nahrazování klasických rodičovských schůzek tripartitami, schůzkami ve složení dítě–učitel–rodič(e). Příští rok by společně rádi pracovali na vizi školy a sbor také zvažuje odjet prvně mimo obec na teambuilding. „Pořád je kam se posouvat,“ usmívá se Kolmanová.
ZŠ Malešov je součástí instituce nazvané Základní škola a Mateřská škola Malešov, Lenka Kolmanová je ředitelkou obou institucí. Text se zabývá posuny na základní škole. Ta nabízí vzdělávání od 1. do 9. třídy. Sbor tvoří devět třídních učitelů, tři netřídní, sedm asistentů a dvě pedagožky ve vedení školy. Navštěvuje ji 186 dětí.
