Velkou výzvou pro české školství byl v uplynulém roce příchod tisíců dětí z válkou zasažené Ukrajiny. Bylo potřeba začlenit je do škol, tím to ale zdaleka neskončilo. Eduzměna už více než rok pomáhá s koordinací aktivit dárců právě v oblasti vzdělávání ukrajinských uprchlíků. Nabízíme rozhovor s koordinátorkou projektu Ivanou Šenitkovou.
Jak si můžeme koordinaci představit? Co konkrétně děláte?
Naše koordinační skupina je zaměřená na vzdělávání ukrajinských uprchlíků a setkává se jednou za čtyři až šest týdnů. Zapojeno je 16 nadací, finanční podporu nám s důvěrou poskytly Nadace České spořitelny, Nadační fond Abakus, Nadace PPF a The Kellner Family Foundation. Spolupracujeme také s některými organizacemi z terénu, například META, o. p. s. nebo Člověk v tísni, i s mezinárodními organizacemi, jako je např. UNICEF. Naše schůzky probíhají osobně i online a jejich cílem je přinést donorům a nadacím témata, na která je potřeba se zaměřit. Vytipováváme bílá místa, která stát ani další organizace v tu chvíli nejsou schopné rychle flexibilně řešit. Jde o větší okruhy, které se točí kolem vzdělávání jako například duševní zdraví, jazyková podpora, mladiství, a tam směřujeme pomoc nadací. Jsme v kontaktu se státní správou, abychom věděli, co aktuálně probíhá a co je v plánu. Zároveň spolupracujeme s výzkumnými agenturami, jejich data nám pomáhají identifikovat právě ta bílá místa. Jsme vlastně takový prostředník.
V čem je váš největší přínos?
Nadace mají díky nám přehled o tom, co se děje, přinášíme jim informace. Pomoc pak může být efektivnější. Zároveň vystupujeme i jako zástupce nadací vůči orgánům státní správy. A snažíme se také navrhovat některá systémová řešení. Krásným příkladem je projekt Darujeme kroužky dětem, který jsme pomohli rozjet a následně ho pod sebe převzala Česká rada dětí a mládeže. Dali jsme dohromady nadace, kterým dává smysl podporovat volnočasové aktivity ukrajinských uprchlíků. Projekt se pak spontánně rozšířil, nyní jde o pomoc nejen ukrajinským, ale i českým dětem ze znevýhodněného prostředí. Rodiny získávají podporu ve výši až 2 tisíce korun na jedno dítě, a to ve formě voucheru právě na volnočasové aktivity. Zatím se rozdělilo víc než 6,2 milionu korun a pomohlo více než 2 400 dětem.
Snažíme se také navrhovat některá systémová řešení. Krásným příkladem je projekt Darujeme kroužky dětem, který jsme pomohli rozjet. /…/ Projekt se pak spontánně rozšířil, nyní jde o pomoc nejen ukrajinským, ale i českým dětem ze znevýhodněného prostředí.
Velká vlna solidarity už za ten více než rok vyprchala, potřeba pomoci ale trvá. Předpokládám, že i v oblasti vzdělávání je významný posun v tom, co je třeba řešit…
Na začátku šlo hlavně o to postarat se, zprostředkovat první kontakt s českým prostředím a dostat co nejvíce dětí do škol. Teď učitelé potřebují pomoct zvládat práci s pestrým kolektivem. Problémem je stále jazykové vzdělávání, které je hlavní bariérou v další integraci. Je třeba naučit se spolu fungovat z dlouhodobějšího hlediska. Ne ve všech školách to funguje. V dubnu proběhla re-registrace, to znamená všichni, kdo jsou v České republice, se museli znovu přihlásit. Ukázalo se, že do základních škol děti docela chodí, problém je u předškolního vzdělávání a u středoškoláků, mladistvých. To samozřejmě souvisí i s tím, že nejsou kapacity, hlavně ve větších městech. Dlouhodobé problémy se ještě více zvýraznily, to je třeba zdůraznit. Nejde o to, že by je Ukrajinci vytvořili, spíše vyplulo na povrch to, co se dlouhodobě neřešilo. U ukrajinských středoškoláků se účast na vzdělávání odhaduje pod dvaceti procenty, a to je opravdu málo.
Na začátku šlo hlavně o to postarat se, zprostředkovat první kontakt s českým prostředím a dostat co nejvíce dětí do škol. Teď učitelé potřebují pomoct zvládat práci s pestrým kolektivem.
Jak s touto skupinou mladých Ukrajinců pracujete?
Snažíme se mapovat bariéry a zjišťovat potřeby dětí v tom daném věku. Důvody, proč ukrajinští teenageři na střední školy a učiliště u nás nechodí, jsou hlubší. Je tam jazyková bariéra, ke studiu na střední škole už je třeba mít češtinu na určité úrovni. Zároveň ukrajinský vzdělávací systém je jiný, obdobu naší maturity mají už v šestnácti letech. Navíc někteří studují ukrajinské školy online. Chybí přesnější data o pobytu mladistvých, část dětí je i bez doprovodu nebo mají cizí doprovod. Tyto děti je potřeba najít a pomoct jim přímo v terénu skrze interkulturní pracovníky a nízkoprahové kluby. Důležité je nabízet jim také kariérní poradenství.
Co je z tvého hlediska klíčové pro integraci ukrajinských dětí? Na co bychom se měli zaměřit do budoucna?
Klíčem k integraci je určitě jazyková podpora. U mladistvých je pak velice důležité zapojit je, dát jim prostor říct, co potřebují. Na tento rok jsme si nastavili tři priority. Jednak to jsou mimoškolní aktivity a jejich podpora. Dále se chceme více zaměřit na ohrožené skupiny, to znamená znevýhodněné děti, středoškoláky a mladistvé. Tahle generace to vůbec nemá jednoduché, jsou ve věku, kdy třeba měli spoustu plánů a najednou se ocitli v úplně cizím prostředí, neumí jazyk, nemají tu kamarády, zpřetrhali vazby. V této souvislosti je důležité téma duševního zdraví. Třetí oblastí je pak komunikace, sem patří třeba informovanost o projektech, které už běží, aby se o nich Ukrajinci vůbec dozvěděli. Anebo, pokud je těch informací moc, aby se v nich zorientovali.