„Jsem věčný a vděčný student,“ říká o sobě v rozhovoru Ester Fleischerová z NN pojišťovny, která je již dva roky významným finančním partnerem Nadačního fondu Eduzměna.
Proč se společnost NN rozhodla podporovat právě vzdělávání? Co je na tomto tématu pro vás zajímavé?
NN coby životní pojišťovna a penzijní společnost nabízí služby, které lidem slouží po celý život. Kvalita života, ať už z pohledu zdravotního, ekonomického či společenského, je v centru našeho zájmu i expertizy. A stejně je pro nás důležitá i oblast společenské odpovědnosti a udržitelnost do budoucna.
Pro kvalitu života jednotlivce či celé společnosti je kvalita vzdělání naprosto zásadní, ne-li určující. Bohužel české školství ustrnulo ve vývoji a ztratilo na přitažlivosti jak pro žáky, tak pro učitele. Vnímáme, že Eduzměna usiluje o změnu vzdělávání na systémové úrovni a chce do něj vnést (či vrátit mu) energii, zájem a důvtip. Cílem je, aby z českých škol vycházeli lidé ne lhostejní, ale inspirovaní, informovaní a zodpovědní. To je v zájmu celé české společnosti, přičemž pro nás v NN je radostí už to, že můžeme tuto šlechetnou snahu podpořit.
Co vám za dva roky spolupráce s Eduzměnou přineslo radost?
Vše je o lidech. A lidé, kteří stojí za Eduzměnou, jsou opravdu nápadití, odvážní, odhodlaní a důslední. Váš koncept změny českého školství je nejenom důkladně propracovaný, ale také odpracovaný v praxi.
Nejde tedy jenom o krásný a oduševnělý nápad či teorii, ale skutečnost, která se už odehrává v reálném životě, a to na úrovni celého regionu. Výsledky tak mluví samy za sebe, respektive sami žáci a rodiče, ale také učitelé a zřizovatelé v pilotním kutnohorském regionu mohou dosvědčit, že lze vyučovat a učit se líp. Rozšiřování tohoto programu do dalších regionů je pro české školství velice slibné. Už samotný fakt, že se relativně malé skupině důvtipných a oddaných lidí podařilo pohnout světem státního školství, je nesmírně inspirativní.
Máte vy osobně se vzděláváním spojenou nějakou zajímavou zkušenost nebo silnou vzpomínku na učitele?
Učitel vám opravdu může změnit život, v dobrém i ve zlém. Já jsem maturovala v roce 1989, takže školní výchovu jsem absolvovala v komunistickém režimu. Měli jsme učitele, kteří do nás cpali příslušnou ideologii a bez zábran nás učili nesmysly. Zároveň nás na gymnáziu ale vzdělávali také vysokoškolští profesoři, kteří byli kvůli svému antirežimnímu smýšlení vyloučeni z univerzitního působení. Člověk musel mít vlastní hlavu, aby si z toho odnesl to užitečné. Já jsem ještě před sametovou revolucí emigrovala do Anglie a možná k tomu přispěl i fakt, že jsem od základní školy měla bez výjimky skvělé učitele angličtiny. Dostalo mě to nakonec až na univerzitu v Cambridge, kde jsem strávila 6 let. Tam se mě paradoxně ujal český profesor – ale také básník, novinář a literární vědec, který mě ovlivnil na celý život. Od té doby jsem se už nikdy nepřestala učit. Stal se ze mě věčný a vděčný student.