fbpx

Jak se obléct na tiskovou konferenci nebo jaké otázky jsou už moc „na tělo“? To se měli možnost naučit žáci křesetické základní školy, kde Eduzměna uspořádala setkání dětí „novinářů“ s hejtmankou Středočeského kraje Petrou Peckovou. 

„Děti jsou často vnímané tak, že mají jen absorbovat názor dospělých, ale ony mají svůj velmi jasný pohled a dokáží formulovat otázky ke komplikovaným tématům. Představa, že dospělí musejí mít vždy pravdu, padá,“ říká ředitelka Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání Katarína Kalivodová, která se podílela na přípravě dětí na tiskovou konferenci a dlouhodobě sleduje křesetickou školu. 


Jak se z tvého pohledu vydařila tisková konference?
Nad očekávání dobře. Ukázalo se, jak jsou děti skvěle připravené a jak s nimi v této škole dobře pracují. To byl také základní předpoklad, proč jsme si tuto školu vybrali. Jsem ráda, že se Eduzměně daří zaměřovat na děti, dostávají rovnocenný hlas jako dospělí lidé a nacházíme způsoby, jak s nimi přímo komunikovat, dávat jim zodpovědnost do rukou a učit se.

Diskuse s politiky může skýtat jistá rizika. Zachytila jsi je?
Paní hejtmanka hovořila ze své pozice, takže se tisková konference dostala i do této oblasti, ale nevnímala jsem to jako riziko, spíš jako určité nasvícení náplně její pozice. Do budoucna určitě nechceme spojovat děti s politikou.

Myslíš si, že umíme dětem ve veřejném prostoru naslouchat?
Myslím si, že ta tisková konference byla důkazem, že ano, ale nemyslím si, že to je standard. Děti jsou často vnímané tak, že mají jen absorbovat názor dospělých, ale dnes jsme viděli, že děti mají svůj velmi jasný pohled a dokáží formulovat otázky ke komplikovaným tématům a že se s tím dokáží velmi profesionálně vypořádat. Stále máme představu, že dospělí musejí mít vždy pravdu, takové to: „Máma to řekla, tak to tak je.“ Ale to padá.

V čem to bylo přínosné pro děti?
Možná více přínostné než celá tisková konference, byla příprava. Bavili jsme se o tom, kdo je to hejtmanka, co to je tisková konference, děti pak sami od sebe zorganizovaly zkušební konferenci s bývalou paní starostkou a zjišťovaly si veškeré informace, jak se třeba obléci, a na sobě si zkoušely, které otázky jsou jim osobně příjemné a které už ne. Měly také workshop s novinářkou. Byl to proces, během kterého zdokonalovaly své kompetence a určitý způsob myšlení.

Co tím myslíš konkrétně, že zdokonalovaly způsob myšlení?
Pokud mluvím o kreativním myšlení, tak se rozhodně stimulovala spolupráce, zvědavost a kritické myšlení. Když jsme v úvodu vyhledávali informace a připravovali jsme se, tak jsme ověřovali, zda jsou pravdivé. Zjišťovaly si, co dělá hejtmanka, proč by se s ní měly bavit. A s učitelkami pak šly ještě hlouběji v jednotlivých tématech. Nakonec děti připraví z celé akce i tiskovou zprávu, kde popíší svůj zážitek.

Překvapilo tě něco?
Ani moc ne. S dětmi se potkáváme v rámci mapování už třičtvrtě roku, a tak jsem věděla, že jsou schopné formulovat otázky, jsou přirozené a autentické. Možná jen to, že neměly trému, kterou si myslely, že budou mít.

Zmínila jsi mapování dětí, co jste se o této škole dozvěděli?
Vyplývá, že děti se chtějí učit tak, aby je to bavilo a aby tomu rozuměly. Ideálně, aby si vše mohly zažít a vidět. Na této škole panují velmi dobré vztahy mezi učiteli a také mezi dětmi.

Mluvila jsem tady s jednou dívkou, která mi říkala, že nechápe, proč se děti neučí základní předměty a pak nerozvíjí svůj specifický talent. Ona chce být hudebnice a říká, že nepotřebuje vědět detaily z matematiky. Jaké řešení můžete nabídnout zrovna této konkrétní dívce v rámci jedné školy?
Na tyto potřeby dětí bude moci škola reagovat v rámci svého plánu rozvoje, který nyní společně připravujeme. Škola se snaží zavést do pravidelného rozvrhu projektovou výuku. Na chodbách nyní visí A4, kam děti zapisují témata, kterým by se chtěly věnovat. A vzniká tak prostor, kde mohou žáci vyniknout, ukázat svůj talent a obohatit ostatní.

Jak ale zajistit, aby se dítě mohlo rozvíjet ve své vášni a nebylo zahlcované z jiných předmětů?
Asi není úplně ve škole prostor k tomu, aby se nějaký talent rozvíjel k excelenci. Ale naopak takové dítě může přinést to, co ho zajímá, do své třídy.

Ukázalo se v této škole něco, co učitelé a vedení nevidělo a kde může být pomoc zvenčí užitečná?
Na slabá místa jsme ani nenarazili, tohle je škola, která opravdu stojí na dobrých základech. Pracují tu učitelé, kteří se chtějí zdokonalovat a pracovat na sobě tak, aby rostli, a to je oblast, ve které jim teď budeme pomáhat.

Martina Kopecká