Přebujelé školní osnovy, dramatické rozdíly v kvalitě českých škol, nerovnost ve vzdělávání a přetíženost části ředitelů, kterým chybí manažerské dovednosti. To je začátek výčtu hlavních problémů, se kterými se české školství dlouhodobě potýká a které současná krize ukázala ve své nahotě. Těmito slovy také zahájil ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal neformální debatu, kterou v červnu uspořádal Nadační fond Eduzměna.

Na jaké problémy ukázala koronakrize v českém školství a jaké příležitosti přináší? A co se naučili ti, kteří patří mezi hlavní hráče v oblasti vzdělávání? To byly otázky, na které hledali odpovědi zástupci nadací, firem, ministerstva školství a měst. Pořadatelem a moderátorem diskuse byla Eduzměna, která si klade za cíl propojovat jednotlivé aktéry v oblasti vzdělávání a podílet se tak na změně vzdělávacího systému v Česku.

 

Hlavní školní inspektor Tomáš Zatloukal, zároveň člen správní a odborné rady Nadačního fondu Eduzměna, seznámil přítomné s výsledky rozsáhlého šetření, do kterého se zapojilo deset tisíc škol, měsíc po vyhlášení karantény. Výsledky odhalily to, s čím celý systém „bojuje“ roky. Jen přibližně patnáct procent základních a středních škol využívalo digitálního vzdělávání už před krizí, ty ostatní se přes noc ocitly před zcela novou výzvou a záleželo na přístupu vedení i jednotlivých učitelů, jak si s ní poradí.

„Ukázaly se významné rozdíly mezi školami a jednotlivými regiony. Náš systém pro to vytváří půdu. Máme v rámci regionu 14 vzdělávacích soustav, což v tak malé zemi, jakou je Česká republika, je velký problém a neexistuje v tuto chvíli nástroj, jak vzdělávací systém efektivně řídit,“ řekl Tomáš Zatloukal. Podle něj chybí v Česku tzv. střední článek, který by byl prostředníkem mezi ministerstvem školství a školami. Zřizovatelé, kterými jsou obce nebo kraje, nevědí jak školám pomoci. I to je podle náměstka primátora Liberce Ivana Langra příležitost, aby nyní zřizovatelé využili šetření inspekce a udělali si podrobnou analýzu.

Rozdat počítače sociálně znevýhodněným nestačí

S faktem, že školy nemají příliš velkou oporu a v systému chybí prostředník, souvisí i další problém, který Tomáš Zatloukal pojmenoval a ke kterému se diskutující vraceli, a to je vliv rodinného zázemí na úspěch dítěte ve škole. Během karantény se totiž se školou nepodařilo propojit až deset tisíc dětí. „Školy nedokážou vliv prostředí eliminovat. Ve vyspělých vzdělávacích systémech jsou výsledky žáků závislé na studijních předpokladech. U nás hraje roli rodinné zázemí. Což dnešní situace ukázala a ještě prohloubila,“ řekl Tomáš Zatloukal.

Dětem, zejména těm ze sociálně znevýhodněných rodin, chybělo technické vybavení. Ukázalo se však, že darovat počítače nestačí, je třeba internet a terénní pracovník, který dokáže dítěti pomoci. Takovým způsobem se zapojilo například O2. To díky Eduzměně, jež propojila školy se sociálními pracovníky a s Česko.Digital, pomohla s připojením potřebným rodinám. „Je to pro nás další impuls, abychom s kompetentními lidmi začali řešit, jak je internet ve společnosti důležitý, stává se základní komoditou, kterou člověk potřebuje k životu, a je tedy něčím, co by měl mít každý občan k dispozici,“ řekla Marie Mališková z O2.

 

Online výuka ukázala i na další slabiny systému. Například na nedostatečnou digitální gramotnost některých učitelů a problémy až třetiny ředitelů vést pedagogický sbor. Na to, že ředitelé, kteří jsou během roku přetíženi administrativou a provozně-ekonomickým řízením školy, nemají příliš prostor na pedagogické vedení. „Najednou, když provozní věci ustoupily stranou, ukázalo se, že třetina ředitelů neumí nebo nezvládá být zároveň pedagogickým leadrem, což se projevilo tak, že vedení školy nechalo vše na učitelích. Pak došlo k tomu, že rodiče museli se svými dětmi řešit úkoly, které byly nezvládnutelné v termínech. A navíc je známkovali,“ řekl Tomáš Zatloukal. Zajímavou zkušenost přinesl Branislav Jakabovič ze slovenské nadace LEAF, která během koronakrize pořádala několik online webinářů a workshopů na téma pedagogického leadershipu a online mentoringu, a dodal: „Do té doby nám ze škol říkali, že to je skvělé, ale že nemají čas. V posledních měsících se strhla naprostá lavina zájmu.“

Ukázalo se, že nevládní sektor významně pomohl řešit krizové situace, které v minulých měsících nastaly. „Problém školství je natolik komplexní, že žádný jeden hráč ho nevyřeší. Neudělá to ministerstvo a neudělá to ani sebelepší projekt, který podporuje jedna nadace. Příkladem, kde se to zajímavě podařilo, je právě Česko.Digital, což je komunita dobrovolníků, která vyrůstá v organizaci, dostane nadační podporu, aby navýšila kapacity, setká se s ministerstvem a ve spolupráci s neziskovými organizacemi, se dostávají počítače do rodin. Dalším příkladem takové spolupráce je pro mě Eduzměna, jejímž smyslem je propojovat různé hráče ke společné vizi,“ řekl Ondřej Zapletal, ředitel Nadace České spořitelny.

 

Zůstane škola online?

Způsob vzdělávání se ze dne na den zcela změnil a do stejných kolejí se už pravděpodobně nevrátí. Tento unikátní celostátní experiment mimo jiné i ukázal, že existuje nemalá skupina dětí, která dokázala v online výuce fungovat mnohem lépe. Jsou to například nadané děti, jež raději pracují svým tempem, i děti introvertní. Potvrdila to ze svých zkušeností i Lenka Eckertová z Nadace RSJ, jež podporuje projekty zaměřené na vzdělávání nadaných dětí a ty, které se starají o jejich duševní zdraví. „Nejsou to statistiky, ale naše poznatky. Část dětí v psychiatrické péči hlásila úlevu, protože na ně nepůsobily stresové faktory jako šikana či vyloučení. Stejně tak introvertní děti tuto změnu uvítaly, a to nás utvrdilo v potřebě podpory individualizace a přizpůsobení systému na míru pestré škále dětí. Nezapomínat zkrátka na skupinu, která není na první pohled ohrožená nebo vyloučená. Protože v okamžiku, kdy nejsou naplněné potřeby těchto dětí, tak se do ohrožené skupiny dostávají také,“ řekla Lenka Eckertová.

Snahu škol hledat řešení, která by šla vstříc i takovým dětem, potvrzuje i Marie Mališková z O2. „Jedna škola nás v grantové výzvě O2 Chytrá škola požádala o podporu projektu, díky kterému by chtěla příští rok vyzkoušet kombinaci standardní a online výuky a zavést tzv. Online Fridays. Starší děti by se jeden den v týdnu připojovaly z domova, a měly tak větší zodpovědnost za vlastní vzdělávání. Byla by to i příležitost pro ty, kterým taková forma výuky vyhovuje více,” řekla Marie Mališková. I Tomáš Zatloukal potvrzuje, že děti, které byly ve školách vnímané jako šedé myšky, které se nijak neprojevují, se stávaly jedněmi z nejaktivnějších. „Najednou se ukázalo, že spolupracovaly na projektech, vzájemně komunikovaly, dostaly podnět, který byl zaměřen přesně na jejich zájem, a ony se najednou mohly ukázat. Ve frontální výuce  se tyto individuální zájmy nepoznají,“ říká Tomáš Zatloukal, jež se domnívá, že změna ve vzdělávání, která po 130 letech nastala, je nevratná. S ním souhlasí i ředitel Nadačního fondu Eduzměna Zdeněk Slejška. „Ve škole to nemusí vypadat tak, jako jsme to zažívali dříve my. A s krizí se nám ukázaly nové cesty. Teď je to možná malá bystřina, ale postupně se z ní stane větší řeka. A my můžeme pracovat na tom, aby proud šel tímto směrem a nevrátil se do starého koryta,“ dodal Zdeněk Slejška.

Nadační fond Eduzměna propojuje zástupce soukromého, neziskového a státního sektoru a usiluje o to, aby společnými silami, know-how a financemi podpořila systémové změny ve vzdělávání dětí v České republice, jež by vedly k celkové společenské proměně. Eduzměna před nedávnem spustila unikátní pětiletý pilotní projekt zaměřený na zkvalitnění vzdělávání na školách na Kutnohorsku.